Kompresní ponožky očima experta

Z pohledu fyziologie se jako poměrně pravděpodobný mechanismus účinku jeví především mechanická podpora svalu. Jedná se především o tlumení otřesů především relaxovaného svalu, které se svalová tkáň reflexivně snaží amortizovat vlastními kontrakcemi a tím se nadměrně unavuje – to se ale týká došlapu běžců, u cyklistů jsou lýtka ve stálém napětí a otřesy jsou také daleko menší. Efektivní může být také zlepšení biomechanické účinnosti svalu v důsledku zmenšení průřezu svalu (vlákna se tím více přiblíží střednímu ideálnímu vektoru tahu) a zahuštění průřezu svalu – to by se mohlo týkat i cyklistů. Průkaz tohoto efektu by ovšem vyžadovalo důkladnější a zejména nezávislou studii.

Mnohem nejistější je vliv na takzvanou vazomotoriku, tedy činnost cév. Kompresní stlačí měkké tkáně tlakem 20 – 30 torrů (mmHg). Tento tlak působí na všechny tkáně v dané oblasti, tedy i na cévy tepnami počínaje, přes kapilární síť až po žíly povrchového systému. Vzniká přídatný odpor, který trubice proudící tekutině klade. V krevním oběhu můžeme základní odpor změřit velmi jednoduše – je jím diastolický krevní tlak (v obecném povědomí tzv. „dolní“). Diastolický tlak je normální v rozmezí zhruba 70 – 90 torrů v klidu, při zátěži charakteru běhu nebo jízdy na kole může být dokonce i nižší, protože rozšíření průřezu kapilárního řečiště vede k poklesu periferního odporu a tedy i tlaku. Pokud nasadíme kompresní podkolenku, její kompresní tlak se přičte k základnímu napětí ve stěně cév, periferní odpor stoupne o čtvrtinu až třetinu (70 – 90 torrů základního odporu + 20-30 torrů komprese).

Přesněji stoupl by. Je totiž velmi pravděpodobné, že ve svalovině cév dojde na základě zpětné vazby o přílišném periferním odporu k dalšímu poklesu napětí, kterým se uměle vytvořený vyšší tlak eliminuje a nastane stejná situace jako bez komprese. V opačném případě by muselo srdce zvýšený periferní odpor vyrovnávat usilovnější prací s větší spotřebou kyslíku, což není dobré ani pro srdce, ani pro sportovní výkon. Na tomto principu tedy kompresní podkolenky rozhodně fungovat nebudou. Je otázkou, jak bylo myšleno ono v jednom výzkumu údajně prokázané zlepšení žilního návratu o 34%. Selským rozumem dojdeme k závěru, že bez podkolenek by musel být žilní návrat o těch 34% menší. Nezbývá než se zeptat, jak dlouho by tedy trvalo, že se podkolenkami neozbrojenému sportovci usadí veškerá krev v lýtkách a on zkolabuje.

Daleko účinější jsou tlakové změny, které vyvolá kompresní podkolenka v podkoží. Řídké podkožní vazivo má jen minimální vlastní tlakový odpor a při dlouhodobém překrvení dolních končetin po námaze se do něj „procedí“ tekutina z krevních vlásečnic – vzniká otok, především subjektivně vnímaný jako nepříjemná součást únavy. Kompresní podkolenka tlak podkoží značně přiblíží tlaku v cévách a tím možnost vzniku otoků podstatně sníží.

Do říše marketingových bajek bych naproti tomu odkázal teorie o rychlejší eliminaci laktátu a tedy i únavy. Jednak proto, že laktát není ve významné míře k likvidaci nikam transportován, ale je zpracováván přímo ve svalech, které ho vytvořily – pokud jsou natolik relaxované a dobře kyslíkem zásobené, aby toho byly schopny. Ale hlavně – laktát není příčinou, ale následkem únavy (představa o zlém laktátu je asi nejhouževnatěji se držící sportovní pověrou vůbec), takže pokles koncentrace laktátu ve svalech je známkou regenerace, ale není její vyvolávající příčinou. Tudíž odstraněním laktátu mechanickou cestou (lze li tak vůbec učinit) únava nezmizí, naopak, laktát se v unavených svalech s vysokým napětím a špatným zásobením kyslíkem znovu vytvoří.

Mudr. Ondřej Vojtěchovský