Španělská Vuelta každoročně bojuje o své místo na výsluní s italským Girem a francouzskou Tour. I když jsou tyto závody na stejné úrovni z pohledu kategorie UCI, rozhodně bychom mezi nimi našli viditelné rozdíly.
Zatímco organizátoři Gira se snaží získat primát zejména v náročnosti trasy, vymýšlějí těžší a těžší horské etapy, zařazují šotolinové či makadamové úseky, horské časovky, francouzská Tour si drží svůj standard, chová se spíše konzervativněji. Ovšem Tour získává hlavně a především po sportovní stránce, konkurence a styl závodění je ve srovnání s Girem na mnohem vyšší úrovni.
A jak odpovídá Španělská Vuelta? Její termín na konci léta je v mnohém nevýhodou, ale v lecčems i výhodou. Letos se organizátoři odhodlali hned k několika inovacím. Spíše kosmetické úpravy přišly v oblasti garderoby závodníků, když došlo ke změně barevnosti trikotů pro lídry jednotlivých soutěží. Celkový vítěz Vuelty tedy letos již neoblékal zlatý, nýbrž červený trikot.
Co se týče výběru a skladby etap, zde bychom již mohli vidět změnu. Vuelta poměrně často startuje krátkou časovkou družstev, letos však byla atypická svým startem až ve večerních hodinách. Takže diváci mohli sledovat jezdce za umělého osvětlení. Následující etapy bychom mohli rozdělit na čistě spurterské a ty, jejichž závěr se podobal jarním kopcovitým klasikám. Znamenalo to tedy jediné, červený trikot lídra vezl pouhé dva dny spurter Cavendish, a to navíc díky vítězné týmové časovce.
Následné etapy s cílem na krátkých, ale prudkých stoupáních vyhovovaly lehkonohým klasikářům a trikot lídra po dobu pěti etap držel Belgičan Gilbert.
Mosquera a Anton, jeden dosáhl životního výsledku, druhý po pádu odstoupil
První opravdové kopce přišly až v 11. etapě, kdy peloton končil v Andořře v 1900 metrech nad mořem. To už nastala přetahovaná o trikot lídra mezi Španěli Rodriguezem (Kaťuša) a Antonem (Euskaltel) s Italem Nibalim z Liquigasu. Nešťastný pád ve 14. etapě nakonec vyřadil z boje o celkové prvenství Igora Antona. To však již byl ve hře jiný Španěl, na Vueltě vždy skvělý Ezequiel Mosquera (Xacobeo Galicia).
Organizátoři jako 17. etapu zařadili naprosto rovinatou časovku, která typickým vrchařům absolutně neseděla. V podstatě zde ztratil jakékoliv šance ani ne šedesátikilový Rodriguez, o vítězství se tak mělo rozhodnout mezi Mosquerou a Nibalim.
Vyvrcholení letošního závodu tak přišlo ve 20. etapě s cílem na Bole del Mundo. Závěrečné tři kilometry stoupání vedly úzkou cestou s horším povrchem a úseky 20% prudkými. Právě zde se pokoušel čtyřiatřicetiletý Mosquera o nemožné, a to najet na italského soupeře více než 50 vteřin. To se však nepovedlo, Nibali tak po dlouhých dvaceti letech vyhrál pro Itálii španělský etapový závod. Navázal tak na vítězství Marca Giovanettiho z roku 1990.
Česko-Slovenské úspěchy
Velmi příjemným překvapením bylo vystoupení trojice Roman Kreuziger - Martin a Peter Velitsovi. Tato česko-slovenská trojice byla již od úvodních etap velmi zřetelně vidět. V deváté etapě s cílem v Alcoy se pokoušel o vítězství Kreuziger, nakonec z toho bylo druhé místo. Následně se již Roman soustředil na práci pro kolegu Nibaliho a zejména v horských etapách ji odváděl skvěle.
Také dvojčatům Velitsovým se Vuelta náramně vydařila. Spíše klasikář Martin získal třetí místo v 15. etapě s cílem na Lagos de Covadonga. Mistr světa v kategorii U23 Peter Velits však dosáhl životního úspěchu! Celkově obsadil třetí příčku a navrch přidal vítěznou etapu, když vyhrál časovku jednotlivců v Peňafielu. Právě tam za sebou nechal i specialisty jako Cancellaru či Millara, ale také své konkurenty o pozici v celkovém pořadí. Získat skalp Franka Schlecka nebo Carlose Sastreho již něco znamená.
V Peňafielu nenašel P.Velits přemožitele
TOP 5 nejlepších momentů letošní Vuelty
1. Celkové druhé místo Ezequiela Mosquery
Nejde ani tak o překvapení, jako spíše o potvrzení kvality. Čtyřiatřicetiletý Mosquera má na svém kontě již dvě pátá (2007, 2009) a jedno čtvrté místo (2008). Letos se tedy konečně dostal na pódium a z domácích jezdců působil nejsilněji. V příštím roce by již měl oblékat dres stáje usilující o licenci Pro Tour - Vacansoleil.
2. Vítězná časovka a celkové třetí místo Petera Velitse
Vynikající vrchař, dobrý klasikář a po Vueltě navíc famózní časovkář? Slovák Peter Velits nepřestává překvapovat, vždyť za sebou nechal i Švýcara Cancellaru. Skvěle si vedl i celkově a vybojoval pódium.
3. Třikrát nejlepším vrchařem Vuelty
Francouz David Moncoutie (Cofidis) jako by měl dres pro nejlepšího vrchaře ve Španělsku předplacen. Již od roku 2008 nenašel v této soutěži přemožitele, navíc přidal ještě etapový vavřín (8. etapa).
4. "Podzimní" forma Phillipa Gilberta
Belgický klasikář zažil povedenou Vueltu. Vyhrál dvě etapy a zvláště v té druhé s cílem v Toledu konkurenci doslova pokořil. Ke svému vystoupení navrch přidal pět etap v trikotu lídra. Za dva týdny v Austrálii bude určitě patřit k favoritům na duhový trikot.
5. Britský expres Cavendish
Spurterský král Mark Cavendish dal natrvalo zapomenout na nepovedený začátek letošní sezóny. Na Vueltě vyhrál čtyři etapy, tři individuální a týmovou časovku. Navíc získal zelený dres pro vítěze bodovací soutěže, i když by radši asi ten z Tour.
Pět největších zklamání letošní Vuelty
1. Smolný pád Igora Antona
Smůla, neštěstí, sportovní tragédie. Těmito výrazy by se dal popsat moment ze 14. etapy, kdy se jen několik kilometrů před cílem v šedesátikilometrové rychlosti poroučel k zemi v té chvíli v trikotu lídra jedoucí Anton. Následky byly zřejmé hned na první pohled. Bask musel závod opustit. Kdo ví, jak by boj o červený dres dopadl?
2. "Jedno pivo" Andyho Schlecka a Stuarta O´Gradyho
Měl být pravou rukou svého bratra a dopomoci mu k celkovému triumfu, navíc jako druhý muž letošní i loňské Tour má jistý sportovní kredit. Andy se však zachoval spíše jako mladý nedozrálý floutek, když společně s Australanem O´Gradym o volném dnu naprosto nerespektovali týmová pravidla.
3. "Španělští časovkáři"
Bývá zvykem, že pořadatelé se snaží postavit trať závodu tak, aby co nejvíce nahrávala naturelu domácích jezdců. Ovšem 17. etapa - časovka v Peňafielu byla velkým fiaskem domácích borců. Naprosto rovinatých 46 kilometrů vůbec nesedlo do té doby vedoucímu Rodriguezovi, který by možná jinak Vueltu vyhrál. Nebýt Nibaliho defektu a ztráty vteřinek při výměně kola, závěr závodu a souboj s Mosquerou by asi také nebyl tak dramatický.
4. "Končím, musím potrénovat na mistrovství světa", šéfe!
Překvapivý konec mělo působení Fabiana Cancellary na Vueltě. Během 19. etapy s cílem v Toledu to brzy po startu zabalil a nasedl do týmového auta. Hlavním důvodem prý byla nutnost regenerace a přípravy na mistrovskou časovku, kde Fabian obhajuje zlato. Ovšem po té vypluly na povrch neshody s šéfem Riisem, který potvrdil, že v roce 2011 již nebude Švýcar součástí Saxo Banku.
5. Smrt na Vueltě
Nepříjemný moment, i když ne přímo související se závodem jako takovým prožil celý tým Sky. Masér Txema Gonzalez totiž zemřel v důsledku bakteriální infekce v nemocnici v Seville. Následně celý tým závod opustil na znamení respektu ke svému zesnulému členovi.