Lance Armstrong je mediálně vděčný. S trochou nadsázky by se dalo říct: Ať svítí, nebo leje, Lance Armstrong se pořád „směje“.
Z části je to globální náturou amerického kontinentu. V zemi pruhů a hvězd mají sebevědomí a hrdost zakořeněnou v rodokmenu všichni. Jenže Texasan vyfasoval dávku elixíru s vírou ve vlastní schopnosti snad desetkrát silnější. Nemá strach z velkých prohlášení, s oblibou slovně útočí na dopingové komisaře, rád popichuje soupeře.
Z části je to vrozeným Armstrongovým exhibicionismem. Loňský návrat do světa profesionální cyklistiky zdokumentovala kniha Comeback 2.0. Na Eurosportu běží pokračování pořadu Planet Armstrong, opět s dodatkem v podobě číslovky dvě. Rádoby reality show ze života legendárního cyklisty poodkrývá rozmary v chování sportovní hvězdy. Pozorní diváci sledují výkyvy od amerického úsměvu až po mimické vyjádření: Už mě s těma kamerama pěkně ser...
Všechny aktivity mají jediný úkol. Dát celému světu najevo: číslo sedm žije a myslí na číslo osm.
S minulou sezonou se Texasan rozloučil zveřejněním dlouho plánovaného. Založil americký tým RadioShack, do kterého přetáhl ze svého posledního působiště manažera Johana Bruyneela i drtivou část z úspěšné formace Astany z loňské Tour de France. Osmatřicetiletý cyklista se dušoval: „Ten tým ale nebyl postaven pro mě. Je mi už třicet osm, naším cílem je jít dál.“ Zároveň přiznal, že se chce v sedle udržet ještě dva roky a hlavním motivačním turbomotorem je osmý triumf na nejslavnějším závodě planety.
V nové sezoně dělají prozatím Armstrongovi větší radost společenské a rodinné úspěchy, než sportovní výsledky a závodní forma.
V květnu se změny úspěšnosti, pohybující se mezi kladným a záporným znamínkem, otočily k mínusu. Do příběhu Lance Armstronga vstoupil Flyod Landis. Muž, který v roce 2006 přišel o žlutý trikot na Tour de France, protože měl po 17. etapě pozitivní test na testosteron. Muž, který vložil veškeré své jmění do boje za očištění svého jména. Muž, který se po vypršení trestu a návratu k cyklistice potuluje na okraji zájmu, předstoupil před kamery televizní stanice ESPN s velkým doznáním: „Opravdu jsem dopoval.“
Vysvětlení, proč šel s pravdou ven až nyní? „Chci očistit své svědomí. Už nechci být součástí toho problému. Promlčecí lhůta mnoha věcí brzy končí, proto kdybych teď nic neřekl, už by to nemělo smysl.“
„Floyd Landis vyslal do světa nehorázné bláboly. Současnou prezentací se veřejně přiznal, že všechna jeho prohlášení za poslední čtyři roky byly lži, i když byl vyslýchán pod přísahou. 'Pan Falešný' se zřejmě rozhodl, že když nezávodí v první lize, nebude tam závodit nikdo jiný. Landis nepodloženě a nepravdivě obvinil minimálně šestnáct profesionálních cyklistů a organizací. Je to lhář.“ Tolik výňatek z oficiální Armstrongovy reakce na Landisovo nařčení.
Samotný domácí závod a zájem novinářů opustil LA po (ne)šťastné kolizi, kdy se připletl do hromadného pádu. Tržnou ránu pod okem zacelilo osm stehů.
Za necelých čtrnáct dní byl Američan zpět. Na závodě Kolem Lucemburska, který v roce 1998 vyhrál, skončil třetí s půlminutovou ztrátou na vítězného Itala Mattea Carraru. Po dojezdu se světoznámý cyklista dostal do křížku s fanouškem, který nařkl sedminásobného vítěze Tour z dopingu. „Lháři! Podvodníku!“ křičel z davu na Armstronga, který se věnoval novinářům. „Pojď sem a řekni mi to do očí,“ kontroval cyklista.
Pro Lance Armstronga bude sezona 2010 sázkou na jedinou kartu. Podle výsledku na TdF se bude hodnotit úspěšnost či zmar. Klíčovou roli hraje i týmová podpora. Z loňské devítky Astany Contador, Armstrong, Klöden, Leipheimer, Murajev, Paulinho, Popovič, Rast, Zubeldia, která se bila o úspěchy kapitánů na Tour de France, chybí pouze jediné jméno – Alberto Contador!
Přesto dokonalé plány nejsou dokonalé. Při první etapě závodu Dauphiné Libéré si zlomil ruku Haimar Zubeldia. Španělský cyklista má v končetině po operaci kovovou destičku. Aby bylo dodrženo střídaní dobrých a zlých zpráv, tak na tom samém podniku zazářil Slovinec Janez Brajkovič, který dokázal jednu z generálek na Tour vyhrát. Šestadvacetiletý jezdec si unikátním výkonem v časovce, povedenou defenzivou žlutého dresu při výjezdu na Alpe d'Huez a především porážkou Alberta Contadora řekl o nominaci na TdF.
CELÝ ČLÁNEK SI MŮŽETE PŘEČÍST V ČERVENCOVÉM PELOTONU