Muž se zbytky červeného dresu na horní polovině těla vstává a rychle shání doktora. Z obou rukou se mu řine krev. První dotaz směrem k přivolané lékařské pomoci zní: „Mohu pokračovat v závodě?“ Cyklistický instinkt. „Chtěl jsem nasednout zpátky na kolo, ale pravý loket neposlouchal. Přišel týmový doktor, sáhl mi na ruku a řekl: Zapomeň na to, je to zlomené,“ popisuje dění Igor Anton. 
Kolize se odehrála ve sjezdu před posledním stoupáním dne. Cyklisté jeli rychlostí 70 km/h. Pád vyřadil jedničku Euskaltelu z boje o celkový triumf. Nářku a chmur se ovšem nedočkáte. „Čtrnáct dní jsem si žil svůj sen. Vyhrál jsem dvě krásné etapy. Několik dnů jsem byl vedoucím mužem závodu a dokázal jsem si, že můžu usilovat o triumf na Grand Tour.“
Anton se poprvé zaskvěl ve 4. etapě. Ještě větší parádu předvedl během jedenáctého soutěžního dne. Španělský cyklista vyhrál horskou etapu a vrátil se do červeného. Závod vedl o 45 sekund před Italem Vincenzem Nibalim.
Po nešťastném okamžiku nehledal cizí zavinění. „Vjel jsem do díry nebo něčeho. Ruce mi vyletěly z řídítek, pak jsem vstal a viděl všude krev. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo.“ Do pádu byl zapleten i stájový kolega Egoi Martínez, který byl převezen do nemocnice s podezřením na frakturu klíční kosti. „Doktoři zjistili, že mám jen vykloubené rameno a zhmožděný hrudník a záda,“ sdělil Martinez.
Igor Anton je již po operaci. Zákroku se podrobil na klinice v Bilbau, kde byl shodou okolností operován i předloni. Důvod? Pád na Vueltě...
„Už jsem několik problémů v životě překonal a vrátím se znovu. Kvůli jednomu pádu nezměním svou filozofii. Snažím se brát událost pozitivně. Na to, co se mohlo stát, jsem dopadl ještě dobře. Měl jsem štěstí. Chci poslat zprávu týmovým kolegům: V roce 2011 se vrátím a budu ještě silnější,“ uvedl v prohlášení Anton, jehož výsledkovým maximem na Vueltě zůstává celkové 8. místo z roku 2007.