Časovka Cyklovary

Trať měří 620 metrů, ale je hodně technická. Nejen ostrými zatáčkami okolo parku na Hradčanském náměstí, ale i tím, že je celá na „kočičích hlavách“. Navíc start je do ostrého kopce ulicí Ke Hradu. „Náš záměr byl udělat časovku Nerudovkou s dojezdem na Hradčanském náměstí, kterou také měl původně vést dojezd hlavního závodu, ale tuto variantu se nám nepodařilo dohodnout. Ale i tak myslím, že to bude stát za to. Obzvlášť, jestli kostky namoknou,“ říká ředitel závodu, Marek Kocáb.

20. září se na start postaví například cyklista Michal Stark. „Pojede se na dva nádechy. Do zmrtvení. Bude to hodně specifické. Zatím nevím, jestli si vezmu časovkářský speciál a nebo normální kolo. Musím se jít na Hradčanské náměstí ještě podívat. Co jsem slyšel, tak se tam chystá hodně dobrých cyklistů,“ neskrývá v sobě profesionála Michal Stark.

Pořadatelé si uvědomují, že jde o první ročník. Závod prý nemá být jen vyplněním času nebo „apendixem“ hlavního závodu. Startovní pole je rozřazeno do deseti věkových kategorií. Vítěz kategorie získává skleněný pohár s logem závodu Praha – Karlovy Vary – Praha, na kterém je ztvárněn cyklista Jan Veselý. Na zadní straně jsou uvedeni vítězové všech ročníků tohoto závodu. Další ceny dodaly společnosti Whirlpool, Sagem, Hervis, Enervit a časopis Peloton.

Perličkou je přenos závodu na velkoplošnou obrazovku a HOT Seat, známé z některých závodů down hillu. Vedoucí závodník průběžného pořadí usedá na pódiu do vítězného křesla, které dodala společnost T design a užívá si zasloužené pozornosti diváků a moderátora, dokud jeho čas nepřekoná další závodník.

„Závodníky budou na podium vodit dvě hostesky, ale bude to frmol. Počítám s tím, že se pořadí může rychle střídat. Kdo se na HOT seat nestihne dostavit, tak bude mít bohužel smůlu,“ říká manažer závodu Praha – Karlovy Vary – Praha Lubor Tesař.

Prezentace probíhá od 8:00 do 10:00 u infostánku na Hradčanském náměstí. Start je pak v 10:30. Na trať závodníci vyrážejí v minutových intervalech. V sobotu se také bude konat závod nadějí: dětský závod kategorií 4 – 6, 7 – 9 a 10 – 13 let. Závod odstartuje ve 14:30.

Itinerář k doprovodné časovce aneb jak na to podle Lubora Tesaře

1.    Start-ul.Ke Hradu…..3, 2, 1, start-vystřeluji ze sedla-prudký kopec a kostky, to je vražedná kombinace; držím těžiště posedu více vzadu-nad sedlem (neztrácím energii a rychlost zbytečným prokluzem zadního kola při těžišti nad řídítky), snažím se plně soustředit na techniku šlapání a nezapomínám dýchat, jedu více vlevo-kostky tam lépe lícují…..

2.    Zatáčka vlevo na Hradčanské náměstí…..ještě stále jízdou ze sedla získávám maximální rychlost, těsně před druhou zatáčkou usedám do sedla…..

3.    Zatáčka vlevo kolem sochy…..najíždím si před ní více doprava a pak ji „říznu“ podél vnitřního hrazení. Nezdá se, ale klouže a vynáší (i když je do kopce). Koutkem oka kontroluji pódium (za chvilku si tam budu na Hot-seat užívat své chvilky slávy-tedy pokud budu nejrychlejší (v což pevně věřím)…. pak už přichází nejdelší a nejkrutější „rovina“ této časovky…..

4.    Cílová rovinka …..cítím, jak se mi kyselina mléčná vlévá do svalů a mám potíže s dýcháním-nohy tuhnou, ale já stále jedu „šrot"...

5.    Zatáčka vpravo…..rychlá pravá-využívám celou šířku vymezeného prostoru a neztrácím rychlost přílišným brzděním, za zatáčkou přichází krátký úsek, kde si trošku uvolním nohy volným protočením, ale nepolevuji v koncentraci-přichází nejnebezpečnější místo závodu...

6.    Zatáčka vpravo ….. Vůbec se mi nechce, přesto brzdím. Najíždím si co nejvíc vlevo a pravou rukou míjím o centimetry vnitřní plůtek, při výjezdu s vypětím všech sil zase držím kolo pár cenťáků od těch vnějších, ale to už letím vstříc „pódiu"...

7.    Poslední zatáčka před cílem…..japonští turisté vytrvale pokřikují-sice nerozumím, ale v transu ještě zrychluji…. nohy řvou bolestí, mozek odkrvený, přesto si uvědomuji, že jedu moc rychle….najíždím si co nejvíce na vnější stranu a zoufale brzdím…. „to už musí vyjít“ …pouštím brzdy a pokládám se do zatáčky….na pravém lokti cítím reklamní banner („nestříhám ty zatáčky nějak moc, napadne mě?“), držím řídítka pevně v rukou a věřím, že zůstanu i s kolem před kužely rozdělující trať….nepovedlo se-vjel jsem do druhé stopy a teprve po chvíli se vracím zpět do správného koridoru-ještě že tu nejsou plůtky, už bych byl na nějakém namotaný. Takhle pouze prohrávám závod-dostávám 10 trestných sekund za vyjetí z tratě…..spurtuji ze sedla a vydávám se z posledního zbytku sil...

8.    Cíl…..díky bohu, mám to šťastně za sebou! Rychle brzdím-prostor za cílem je krátký!!! Pocity-bolest nohou, utrpení, pocit křivdy-proč těch 10 sec., když jsem si v ničem nepomohl….ale pravda-mohl jsem ohrozit kolegu startujícího za mnou (i sám sebe), takže je to kruté, ale musí to být (měl jsem tu zatáčku jet víc s rozumem…i když, dá se po 500m nadoraz ještě mluvit o rozumu?)...

9.    Odchod z trati-směrem do parku …..za cílem se na mě vrhají dvě krásné dívky ….chci je odmítnout (nic se mnou teď nebude-nemůžu mluvit, dýchat, sotva se držím na nohou), ale nedají se-jedna mi bere čip a druhá vrazí do ruky flašku s Enervitem…..pak už mě rychle nasměrují pryč s prostoru cíle (mám ten mozek fakt odkrvený-jak jsem si mohl myslet, že zrovna já jsem pro ně Kreuziger a oni se přišli se mnou líbat a fotit??!!)...

10.     Pódium (horké křeslo pro vedoucího závodníka)….sakra, ten frajer co tam sedí a vyhřívá se na vlně slávy v přítomnosti sličné moderátorky, mám být já……tak snad za rok….i když, to už i tady bude asi daleko kvalitnější konkurence! Alespoň, že mé jméno moderátorka nezkomolila a můj „poblitý ksicht“ vidělo na Velkoplošné obrazovce celé osazenstvo Hradčanského náměstí...

Propozice zde.