Červencový Peloton je v prodeji!

Červencový Peloton to ale není pouze Tour de France. Ve fotoreportáži ze San Pellegrina se dozvíte, jak vypadalo vysokohorské soustředění italského Liquigasu před vrcholem sezony. Vítěz Giro d'Italia Ivan Basso si dělá zálusk na žlutý trikot z Paříže. Vyrovná výkon zesnulého krajana Marca Pantaniho? Na cestě z Rotterdamu k Vítěznému oblouku bude o 8. triumf usilovat Lance Armstrong. Jaké jsou myšlenky šampióna?

V Novém Městě na Moravě se příští rok pojede Světový pohár v cross-country. V materiálu Marka Tupého se navíc dozvíte, které podniky byste si neměli na území České republiky nechat ujít. Biker Matouš Ulman upoutal na Vysočině, nejlepších se udržel i na Pražských schodech. Odměnou mu byla pozvánka do reprezentace. Jak vysoko ještě letos vyskočí Černý kůň z Černošic? Dan Polman si zase nenechal pro sebe zážitky z letošní Alpentour Trophy.
    
Technickou část otevírá v Testu čísla Kuota Kharma. Petr Váňa na „vytuněném“ stroji nalétal 600 kilometrů. Testrideři Pelotonu podrobili zkouškám i kola Pell's F17 Race D, Felt F4, Demu Scaleo. Robert Kleiner vám odhalí, jak to bylo s watty na Giru. Stoupání v podání Cadela Evanse odhalilo výkon až 600W. Technický redaktor Martin Putala zase okusil chuť Itálie 2011. V Bergamu se zúčastnil prezentace kolekce modelů Bianchi pro rok 2011. Srdce jen na jeden život – rozhovor s Jan Pirkem o záludných nástrahách sportování a jízdy na kole.  

Rozhovor čísla

Nemám sny, jen cíle

Když vstoupí do dveří, rázem je ho všude plno. Zdraví na všechny strany, sype ze sebe vtipné poznámky. Působí jako člověk, který si z ničeho nedělá velkou hlavu. To je pravda. Občas se s touto vlastností pojí lehkomyslnost. Ale pozor, to není jeho případ. José Antonio Hermida je velvyslanec bikingu, který představuje horská kola jako způsob života. Při jeho vyprávění přímo cítíte tu radost z pohybu. Radost z cyklistiky. A vítězství? To je jen logické vyústění celého snažení, které jste přece pro výsledek obětovali. Je to vlastně vedlejší produkt.

Marek Tupý, Foto Renata Hanušová

Cyklistice se věnujete spoustu let. Naplňuje vás ještě po takové době?
Horská kola znamenají spoustu svobody. Miluju pocit, když můžu vyrazit do přírody a nacházet nová místa, nové singletracky. Místa, kde můžete objevovat sám sebe, bojovat sám se sebou, abyste se mohl neustále zlepšovat. Je to způsob života. Ale nechci, aby to znělo jako klišé. Horské kolo pro mě znamená to samé jako motorka pro motokrosaře nebo surf pro surfaře. (směje se)

Takže je to o pocitech. Neděláte to kvůli vítězství?
Obecně je hodně způsobů prožívání bikování. Lidé třeba jezdí jen tak o víkendu, další používají kolo jako dopravní prostředek nebo na něm cestují kolem světa. A pak jsou další, kteří jsou soutěživí a ti se snaží zajet výsledek na závodech mnoha různých úrovní. Ale zpátky k otázce. Často to není jen o vítězství. Ale o tom snažit se být lepší. Dostat se někam dál. Být lepší a lepší každý rok. Vítězství jsou pak jen vyústěním této snahy.

Je to zkrátka způsob života.
Tohle je ta nejlepší práce, kterou můžete v životě získat. Každý rok se závody Světového poháru maličko mění a vy potkáváte neustále nové závodníky, organizátory, novináře, mechaniky, fotografy, fanoušky, diváky. Neustále se to obměňuje, pohybuje, jako živý organismus. A ještě navíc jezdíte okolo zeměkoule a objevujete nové kultury, společnosti… Můžete se učit od každého, koho potkáte. A to je hrozně moc.

Na druhou stranu jste pořád mezi cyklisty. Není to omezující?
Mám spoustu přátel mezi cyklisty, ale mám také mnoho přátel mezi necyklisty. To je nezbytné, protože když žijete jen v jednom světě, ztrácíte smysl pro realitu. Myslíte si pak, že jste hrdina, že jste nejlepší. A tihle lidé, kteří se moc nezajímají, co v cyklistice znamenáte, vás pak dokážou vrátit zpátky na zem. 

A máte na tuhle terapii vůbec čas?
No... Ne tolik, abych je viděl na párty každou sobotu. Ale když chcete, čas si najdete. Některé přátele mám ještě ze školy. S nimi se vídám hlavně po sezoně na podzim. Jinak jsem pořád někde pryč. Za celý rok je jen pár víkendů, kdy jsem doma a mohu se s nimi vidět. Ale je to život, který jsem si vybral a jsem opravdu rád, že jsem si ho vybral.

Musí být náročné, když jste vystaven takovému množství podnětů? Navíc všechny ty cesty autem, letadlem…
Ne, to rozhodně ne. Nejsem z toho unavený, protože tenhle způsob života mám hrozně rád. Mám rád letadla, čekání na letišti a to další cestování potom. I přesto, že už to dělám třináct let. To vás nemůže přestat bavit. Není to jako práce na počítači, kterou děláte každý den. Někdy se cítíte unavený, protože byste si nejradši odpočinul doma u rodiny, ale atmosféra vás v klidu dlouho nenechá.

Nemyslím teď ani tak únavu. Spíše tu rozmanitost podnětů. Nemáte někdy pocit, že toho máte až nad hlavu a nejlepší by bylo zalézt si někam do kouta?
Ani ne. Jsem otevřený přátelský člověk, který se rád směje. Jsou cyklisté, kteří jsou uzavření a špatně snášejí množství lidí, kteří za nimi chodí pro podpis, fotku, žádost o rozhovor, nebo mu chtějí jen pogratulovat, dotknout se ho. Ale já to mám rád. Beru to jako nedílnou součást své práce. Je mi třicet dva, takže jsem mezi kolegy závodníky už takový veterán. Začal jsem jezdit Světové poháry v roce 1997, za tu dobu jsem poznal spoustu lidí a většina z nich zůstala mými kamarády.

Takže na konci sezony se vám hned začne stýskat a těšíte se na další rok.
Na posledním závodě řeknu: OK, chlapci, teď mě nechte měsíc na pokoji. Nechci vás vidět. Sbohem těstoviny každý den. Mám toho po krk za celý rok. (směje se) Těším se na odpočinek, ale ten odpočinek je vždy kratší, než si původně myslím, že potřebuji.

Předpokládám, že jste s rodinou?
Ano. Snažíme se hodně cestovat. Navštívit kamarády a známé. Ale teď, co máme dvě malé děti, to zatím nejde. Asi tak po dvaceti dnech se mi začne stýskat po kolu. A pak zavolá Ralph (Näf, týmový kolega pozn. red.). A jsem v tom zpátky! Což nemění nic na tom, že těch dvacet dní volna si opravdu užiju.

Máte při svých cyklistických zkušenostech a hlavně skvělých výsledcích ještě nějaké sny?

...

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTETE V ČERVENCOVÉM PELOTONU