První zahraniční angažmá skončilo pro pětadvacetiletého bikera fiaskem. Velký talent zlákala do svých řad po juniorských úspěších stáj Siemens-Cannondale. Spolupráce byla pro nespokojenost obou stran po roce ukončena.
Už v červenci Kulhavý Pelotonu prozradil: „Situace kolem Cannondalu byla úplně jiná. Angažmá mi domlouvali lidé okolo mě v duchu, že já mám zájem jít do jejich týmu. Dohodli jsme se, ale nakonec mi ani nesplnili domluvené podmínky. Spolupráce nebyla ideální a byla to vina vedení týmu, protože potom zkrachoval. Dnes jsem v jiné pozici. Týmy chtějí mě.“
Je to tak. Jaroslav Kulhavý přichází do továrního týmu Specializedu s nablýskanou vizitkou – vicemistra světa, mistra Evropy, vítěze finále Světového poháru, třetího muže celkového pořadí SP a nově také světové bikové jedničky. „Že jsem světová jednička sice nic extra neznamená, ale myslím, že je to úspěch a především dobré body do olympijské kvalifikace.“
Dá se letošní sezona označit za rok splněných snů?
(úsměv). Sezona perfektně začala hned od začátku, což mě uklidnilo, a navíc jsem se nenervoval problémy s materiálem jako loni. Do závodů jsme chodil s čistou hlavou. Výsledkem byla hodně dobrá sezona, ať už se jednalo o Světový pohár, nebo menší závody v Čechách.
Z čeho máte největší radost?
Podařilo se mi dojet všechny závody a nejhorším výsledkem bylo šesté místo v závodu Světového poháru ve Val di Sole, kdy mi úplně nesedla trať. Výsledky se odrazily ve světovém žebříčku, ve kterém bych měl figurovat na prvním místě a vydržet na něm i přes zimu.
V Mont St. Anne jste k bronzu ze štafety přidal individuální stříbro. Jak se mistrovský závod vyvíjel?
Věděl jsem, že od startu musím být vepředu. První dvě zaváděcí kola byla obtížná. Problémový byl úsek s nepříjemnou skalkou. Naskládané kameny byly navíc navlhlé po dešti, takže to hodně klouzalo. Bylo jasné, že se tam může rozhodnout závod, proto jsem do pasáže najel první a potom jsme se už na špici točili ve třech.
V závodech jste drtil konkurenci nejrychlejšími posledními koly. V Kanadě ustál váš atak Hermida.
V sezoně jsem měl závěry silný, ale na mistrovství světa mi nevyšel. Hermida byl silnej a zasloužil si vyhrát, i když mě to mrzí, protože závod byl hodně vyrovnanej.
Sezona ve vašem podání probíhala v duchu: co závod, to úspěch. Není nakonec dobře, že jste mistrovství světa nevyhrál? Stále před vámi leží nějaká výzva.
Něco na tom bude, ale vítězství bylo blízko. Raději bych vyhrál. Hermida je ve světě hrozně dlouho, ale mistrovství světa vyhrál poprvé v životě. Taková šance může přijít jednou za život a teď bylo zlato blízko.
Od října budete členem Specialized Factory Racing týmu.
Jsem rád, že přišla nabídka z Factory týmu. Ze všech nabídek byla celkově nejlepší. Po finanční stránce se sice nejednalo o nejlukrativnější smlouvu, ale s ohledem na finanční stránku, program a materiál se to sešlo tak, jak jsem chtěl.
Jak jednání probíhala?
Už od konce dubna jsem měl první nabídky, nakonec se to táhlo až k poslednímu Světovému poháru, kdy se ještě dolaďovaly poslední detaily. Definitivně jsme se dohodli až před mistrovstvím světa. Jsem rád, že už je to za mnou, protože to bylo hodně náročné.
Z kolika nabídek jste vybíral?
Celkem jich bylo asi osm, reálně jsem uvažoval o čtyřech.
Mezi zájemci o vaše služby byly i české týmy? Na jakých příčkách figurovaly ve vašich preferencích?
Zájem měl současný tým a česká Merida. Nabídky českých týmů jsem reálně zvažoval, protože jsem si během letošní sezony dokázal, že biky se v Čechách dají dělat na vysoké úrovni, ale rozhodl jsem se jít dál a podívat se o patro výš a změnit trochu prostředí.
Co nakonec rozhodlo pro Speciliazed?
Jméno týmu, materiál, na kterém se jezdí, podíl na vývoji, volnost programu. Zkrátka jsme našli společnou řeč.
Jak bude vypadat váš závodní program? Je možnost, že byste absolvoval i silniční závody?
Do olympiády, do kdy jsem podepsal smlouvu, budu určitě upřednostňovat biky. Během dvou let přestup na silnici nechystám. Složení závodů zůstává podobné. Prioritou jsou světové poháry a mistrovství světa. Přestoupil jsem do americké firmy, takže budu mít povinnosti nově i v Americe.
Budete v týmu jedničkou?
Biky jsou otevřené, na jedničky a dvojky se nehraje. Jak se jede, tak se dojede. V týmu jsem s Jihoafričanem Burry Standerem, který byl v Kanadě za mnou třetí. Tým bude spoléhat hlavně na nás. Předloňský mistr světa Švýcar Christoph Sauser bude spíš plnit roli toho zkušenějšího.
Kde budete trénovat?
Mám naprostou volnost. Když se rozhodnu, pojedu na soustředění za klukama do Jihoafrické republiky, nebo zůstanu v Čechách a pořeším trénink individuálně. Program si můžu upravovat, jak mi to vyhovuje.
Z Kanady se vrací nejúspěšnější výprava v historii horských kol. Jaký ohlas šest českých medailí sklidilo přímo v dějišti?
Ve světě se s námi určitě počítá. Český fourcross je nahoře už od začátku, kdy se jezdí. Skoro každý rok vozí medaile. Cross-country je trochu něco jiného, před třemi lety jsme byli rádi za třicáté místo. Jsem rád, že se posouváme nahoru.
ČTĚTE DÁLE: