V Novém Městě na Moravě to byl závod s velkým Z. Ve ski areálu to žilo už od pátečního odpoledne, kdy si elitní bikeři zkoušeli trať sprintu - první disciplínu etapového Merida Bike Vysočina. Zároveň začali najíždět první diváci a závodníci, kteří si přijeli jako vždy - den předem - vyzkoušet trať sobotního XC. V neúprosném postupovém pavouku končilo jedno slavné jméno za druhým. Eberl s Vokrouhlíkem se nedostali ani do rozjížděk, hned v prvním kole vypadl Škarnitzl, Kulhavý se dostal do čtvrtfinále. Nakonec se z vítězství radoval Jan Fojtík (Volvo Auto Hase) a v ženách Francouzka Cecile Ravanelová (Lapierre). První karty etapáku byly rozdány. Všichni se těšili na sobotu, protože cross-country mělo startovní pole pořádně rozřadit. Odvážlivci šli ovšem ještě zapařit na Wohnouty, kteří večer řádili na obrovském stejdži před tribunou.
I v sobotu se Novoměšťáci probudili do krásného dne. Závodní program jako obvykle zahájili žáci. S tím, jak závodily další a další kategorie, přibývalo i více a více diváků. Největší nával byl u dvou atrakcí. Respekt budily balvany sestavené do prudkého sešupu, kde jste cítili, co znamená, když jde vidle na doraz. Mnozí borci proto před závodem dofukovali vidlice. Spousta lidí to radši objížděla povolenou oklikou.
Dalším bonbónkem byla sekce postavená z velkých oblých balvanů, spojených dvěma lávkami. I tady se to dalo objíždět, ale časová ztráta už byla citelná. Závodníci se tu tedy většinou pokoušeli jezdit, a právem sklízeli velké ovace diváků. Samozřejmě se našli i běženci, kteří to měli na jistotu a to i mezi elitou. Bylo totiž důležité projet to v rychlosti, nezastavovat se. Kdo neměl tento úsek najetý z tréninku, raději nepokoušel štěstěnu.
Ale trať byla náročná celá. Plná prudkých výjezdů a hlavně kořenitých sjezdů, které se brzy ojely a i když trať byla relativně suchá, dost to klouzalo.
Tomáš Paprstka byl opět nejlepší mezi juniory. Ale jelo se mu špatně. „Hrozně mělce dýchal. Naštěstí, když to nešlo nahoru, tak dolů to bylo úplně bez problémů. Jako obvykle,“ usmíval se spokojeně v cíli Paprstkův trenér Jan Slavíček.
„Začátek se mi vůbec nejel dobře,“ souhlasil Paprstka. „Nemohl jsem se vůbec rozdýchat. Pak měl Vojta Nipl problémy s řetězem, takže jsem se dostal na druhý flek. Přede mnou už byl jen Polňa a to mě nabudilo. A jak jsem ve třetím kole v posledním výjezdu předjel i jeho, tak už to pak šlo samo. Trochu jsem si poodjel a pak ty technické pasáže jsem jezdil úplně ladně, takže jsem si vytvořil náskok. Dnes rozhodla technika. Jak jsem to viděl, tak právě tam kluci hodně ztráceli. Někteří i padali.“ Naštěstí to nebyly nijak vážné pády. Padalo se v malých rychlostech.
V elitních ženách bylo nabito. Na svůj letos první pohár přijela Tereza Huříková, byla tu Američanka Mary McConnelougová, sedmá žena světového poháru Polka Anna Szafraniecová, juniorská mistryně světa z roku 2007 Alla Boykovová a další. Spíkr začal vyvolávat jednotlivé dámy na start a atmosféra začala houstnout.
Po startovním výstřelu vypálí dopředu jako první Pavlína Šulcová. Za ní Tereza Huříková, jakoby si to chtěla nejdřív promyslet, ale pak se napne jako luk a stahuje těch pár metrů, které jí dělí od Šulcové. Za nimi se žene dalších třicet amazonek.
„Byl to pro mě maximální výkon od začátku až do konce. Žádná taktika. Jen na začátku jsem se vyvezla na první feedzonu za Pavlínou Šulcovou. Ale holky ze svěťáku tohle tempo nechtěly akceptovat, protože ten závod nebyl na dvě hodiny, takže nebylo na co čekat," prozradila pak Tereza Huříková o prvních metrech závodu.
Na čelo šla brzy McConnelougová následovaná Annou Szafraniecovou, ale s tou si Tereza Huříková poradila už v prvním kole. Druhé a třetí kolo jsou mezi prvními ženami téměř stejné rozestupy. Na všech je vidět, že do toho dávají opravdu vše. Diváci je nenechají vydechnout – pekelný řev je žene v těch nejobtížnějších místech.
V zadním úseku trati má ošklivý pád Janka Štefková. Uvolnilo se jí zadní kolo a v jedné zatáčce se jí vysunulo z rámu! Při pádu se pořezala o disk. S uvolněným kolem se pak dlouho potýkala, zatímco jí míjela jedna soupeřka za druhou. Dokonce došlo i na slzy… „To kolo jsem ani za nic nemohla dát zpátky – asi jsem si při pádu zmáčkla brzdu, takže jsem secvakla brzdové destičky. Pak se mi to podařilo nasadit, ale destičky drhly o disk. Ztratila jsem opravdu hodně času. Pak už jsem bojovala sama se sebou… Dnes jsem si myslela na lepší výsledek“, říkala pak v cíli smutně Štefková. Bylo z toho sedmé místo.
Na trati je už, zdá se, dobojováno. Na prvním místě krouží neúnavná Američanka, pronásledovaná Terezou Huříkovou s minutovým odstupem. Přibližně ten samý časový odstup dělí třetí Polku Annu Szafraniecovou. Pak je větší zásek, který uzavírá Francouzka Céline Ravanelová, již stíhá Pavla Havlíková. V takovémhle pořadí pak dojedou ženy do cíle.
Mary McConnelougová září jako večernice. „Ach můj bože, to by každopádně měla být! Je to tady úžasné. Je to opravdu excelentní trať, kterou si dokážu představit v rámci Světového poháru. Velmi ráda se sem příští rok zase vrátím,“ odpověděla bez dlouhého přemýšlení Američanka na otázku, zda tato trať patří mezi světové závody a složila tak poklonu zdejším organizátorům.
Mary McConnelougová je ještě v obležení reportérů, když jí přichází gratulovat Tereza Huříková. „Trať je tady hrozně těžká, takže jsem si myslela, že budu muset po dvou kolech zvolnit, protože nevydržím to tempo, které jsem na začátku nasadila. Ale nakonec jsem se mile překvapila, že jsem to dovezla až do cíle a dokonce se mi podařilo náskok Mary stahovat,“ spokojeně odpovídá na otázky novinářů.
Matouš Ulman - hrdina dne
Jestliže byl start žen podívaná, tak start mužů byl přímo lahůdkou. Nejlepší startovní pozici má Jose Antonio Hermida, největší hvězda letošního ročníku. Hned vlevo si stoupá Jaroslav Kulhavý, vpravo uzavírá české kleště Jan Škarnitzl. V druhé řadě se o řídítka opírá Matouš Ulman a možná cítí, že tohle bude jeho velký den. Fotografové zuřivě fotí, kameraman z ČT4ky obchází první řadu a zblízka zabírá obličeje závodníků. Pak se Jose Antonio Hermida pokřižuje a začnou odbíjet vteřiny do startu.
Se startovním výstřelem začne mela. Borci se na první pokus zacvaknou do pedálů jako jeden muž a ihned jedou na doraz. Zdá se to skoro nemožné, ale Hermida se propadá do hloubi pole. Kulhavý jde na vítr a pomalu se vzdaluje. Nikdo nedokáže na tuto výzvu najít odpověď. Za ním se chvilku skládá skupina Jiří Friedl, Christoph Soukup, Jan Škarnitzl, Ivan Rybařík, Filip Eberl, Oleksandr Gerashenko, ale spolupráce se nekoná. Vpřed vyráží Honza Škarnitzl, aby se pokusil Kulhavého sjet. Na takto technické trati by se to mohlo podařit. Za předpokladu, že by Kulhavý udělal chybu.
Ale ten jede opět skvěle. V jednom z výjezdů je hustá spleť kořenů. Drtivá většina borců před nimi seskočí a vybíhají pěšky. Kulhavý však nasměruje přední kolo přímo doprostřed a bez problémů se vyhoupne nahoru. Ve čtvrtém kole ze sedmi předjíždí prvního závodníka o kolo zpět.
V cíli se pak opakuje stejný scénář jako na posledních pohárech. „Sice jsem neodstartoval první, ale během těch prvních dvou kopců jsem tam zůstal, nechal jsem tam velkou, hned jsem si vybudoval trochu náskok a v té technice jsem to pak držel. Pak jsme tam půlku závodu jeli s Honzou tak nějak nastejno, ale ke konci Honza trochu zpomalil, takže jsem poodjel,“ říká Kulhavý.
Za Kulhavým bojuje Jan Škarnitzl. Chvilku se zdá, že ho dojede skupina stíhačů, ale ta se naštěstí rozpadla na osamocené jezdce, takže Honza dojíždí do cíle na druhém fleku. Stejně jako minule. Stejně jako předminule. Opravdu se nedalo toho Kulhavého na začátku chytnout? „Já nebyl úplně na špici, tak přesně nevím, kdy odjel. V průběhu závodu jsem ho sjel na patnáct vteřin, ale víc to opravdu nešlo. Chvilku jsem to držel, ale pak to zas začalo narůstat. Hlavně jsem viděl, že i kdybych ho sjel třeba na pět, tak si zase zrychlí,“ přemýšlel Škarnitzl a dodal: „Trochu chyba to byla, ale musím se přiznat, že to první kolo bylo opravdu moc rychlé. Neměl jsem rezervy, kam bych mohl zrychlit. Jel jsem, co to šlo, takže z výsledku jsem spokojený.“
Pořádné nervy přichystal divákům Matouš Ulman. Poté, co ztratil kontakt se Škarnitzlem, jeli spolu s Christophem Soukupem, ale nedokázali se shodnout na efektivní spolupráci. Zatímco se Christoph začal propadat, jel Matouš stále své tempo. Od čtvrtého kola se na něj začal dotahovat neustále se zlepšující Hermida, na kterém bylo vidět, že na bednu dnes opravdu chce stůj co stůj. Smazával z Matoušova náskoku metr za metrem. Diváci na stadionu měli jejich souboj díky televiznímu přenosu na obří obrazovku jako na dlani. V jednom z výjezdů to už vypadalo, že Hermida půjde přes, ale najednou bylo vidět, jak sesedá z kola a běží. Rázem z toho bylo deset vteřin, které si Matouš Ulman dovezl až do cíle.
„V pátém kole si mě dojel Hermida, ale měl problémy ve výjezdu, kdy musel sesednout. Tak jsem to rozjel, co to šlo,“ usmíval se Matouš Ulman, který v sobotu získal do své sbírky hodně cenný skalp.
José Antonio Hermida si z výsledku nic nedělal. „Dneska jsem opravdu neměl žádný problém. Respektive byl jen jeden: nebyly nohy. Navíc dnešní startovní pole bylo velmi kvalitní. Vždyť Jaroslav Kulhavý je ve světové špičce. Nebo Jan Škarnitzl také jezdí skvěle. Merida Bika Vysočina má stále stoupající úroveň. I ten mladík předemnou je hodně dobrý. Už jsem ho dojížděl, ale spadl mi řetěz z převodníků. Ale myslím, že byl dnes silnější než já. A speciálně Kulhavý byl dnes o třídu výš než kdokoli jiný. Na druhém, třetím a čtvrtém místě se to zdálo být vyrovnanější, ale rozhodly chyby, které jsme udělali. Ale zítra je také den,“ připomněl Španěl poslední etapu Merida Bike Vysočina, kterou byl čtyřicetikilometrový maraton, na který cyklisté vyráželi podle součtu časů ze sprintu a cross-country.
V konečném účtování po třech závodech se překvapení nekonalo ani v jedné kategorii. V mužích uhájil vítězství Jaroslav Kulhavý. Soupeři se mu ani nepřiblížili. V ženách kralovala Mary McConnelougová. Druhé příčky byly také beze změn. A zatím co v ženách třetí místo uhájila Polka Anna Szafraniecová, v mužích se na třetí místo vyhoupl po super výkonu Christoph Soukup.
Merida Bike Vysočina skončila pro české barvy úspěchem. Nejen sportovním, ale i organizačním. Za rok by se tu měl odehrát závod Světového poháru.
Galerie by Renata Hanušová
