Po nudných Karlových Varech byla výrazně technická a silová trať rozhozená na sjezdovce Javor a přilehlých kopcích velkým překvapením. A pro mnohé spíše nepříjemným. Startovní listiny se od těch výsledkových silně lišily. Nejvyšší úmrtnost byla v kategorii Masters, kde nedokončilo sedm jezdců z šestnácti. Ostatní kategorie na tom byly podobně. „Abych řekla pravdu, byla jsem dost překvapená. Čekala jsem, že poslední závod bude spíš na pohodu. Ale bylo to těžký. Nebyla jsem na to vůbec připravená,“ ohlédla se pak v cíli po technickém martyriu Pavla Havlíková.
Bylo to opravdu peklo. Trať byla podmáčená a v lese plná kluzkých kořenů, které se plazily po stoosmdesátistupňových zatáčkách, kde to klouzalo jak po slupce od banánu. Naštěstí se neustále vyjížděla, takže pro elitu již byla připravená dokonale vyfrézovaná trať s hlubokými kolejemi. Oříškem byl sjezd před druhým depem. Prudká lesní stezka byla sice na suchu, ale s širokou plejádou kořenů, a pestrou variací kamenů všech velikostí. Sjezdu po kamenité cestě se podivovali i někteří přítomní DH riders. „Tohle že je na XC kola?“, vznášeli řečnické otázky.
Nejlépe si tu vedl Ondřej Cink, a také Jaroslav Kulhavý si tady počínal velmi neohroženě. Hodně lidí to tu běhalo a nikdo se na ně nezlobil. Jan Nesvadba tu po jednom skoku dopadl na předek a chvíli, která trvala snad věky, jel po předním kole. Asi ani on nevěřil, že to ustojí. Milan Spěšný si dal polet a prorazil přední plášť. „Byl jsem přemotivovanej jako žáček. Byla to moje chyba. Nedalo se tam jet rychle, ale já šel přesto až za hranu. A nevyplatilo se to. Jinak tohle byl nejlepší a nejkrásnější okruh z českého poháru,“ říkal pak v cíli Spěšný. Bodejť by se mu tu nelíbilo, když se mu povedl parádní kousek: v posledním kole setřásl Jana Škarnitzla a dojel si pro skvělé druhé místo. Po vítězných Sudetech v minulém týdnu ho tedy konec sezony zastihl ve výborné formě.
Hodně také bolel dojezd do cíle, kterému by „cílová rovinka“ řekl jen sadista. Podmáčená, travnatá trať tu několik stovek metrů stoupala až na cílovou lajnu. Všichni to tedy brali v jedné vyježděné koleji a občas byly slyšet nářky závodníků, že se zde nedá předjíždět. O spurty ale moc nešlo. Náročná trať se o dostatečné odstupy postarala velmi dobře. Pec rozhodně nebyly hravé Teplice s širokým asfaltovým dojezdem. Největší zásek nadělila juniorka Karolína Kalašová druhé Juditě Lorencové - přes osm minut.
Závod juniorek byl vůbec zajímavý. Hned tři slečny měly v celkovém hodnocení stejné bodové pořadí a tak rozhodoval právě finálový závod. A vzhledem k tomu, že se přiděloval dvojnásobný počet bodů, měla do pořadí i přes manko jednoho závodu promluvit i Karolína Kalašová. A díky vítězství v Peci také celý pohár vyhrála. Druhé místo obsadila Judita Lorencová, třetí Michaela Maláriková a čtvrté místo brala Vendula Kuntová. Určitě pomýšlela výš, ale zasukovaný řetěz v prvním kole jí cestu za úspěchem hodně ztížil.
Technické problémy měl i Tomáš Paprstka. Ale během posledního kola se mu podařilo ztrátu smazat a druhému Kovářovi ještě nadělil čtvrt minuty.
Svůj závod si mezi elitními ženami jela Janka Štefková. Mistryně Slovenska se po jediném zaváhání v Novém Městě postavila na nejvyšší stupínek i v Peci. „Janka byla o třídu výš než my ostatní. Odjela nám hned v prvním kole. Jela si svoje tempo a nám nedala moc šancí. Měla jsem sice výhodu ve sjezdech, ale v tom dlouhém kopci mi odjížděla,“ popisovala v cíli druhá Pavla Havlíková. „Trať byla hodně náročná. Ještě že nezapršelo. Jelo se mi ale skvěle. Sezona se povedla a tohle bylo skvělé zakončení,“ přizvukovala jí Štefková, patnáctá žena světového žebříčku. Na třetím místě přijela Lucie Veselá. Skvěle jela její kolegyně Pavlína Šulcová, ale těžký pád jí hodně zbrzdil. Do cíle přijela s krvavýma nohama a bolestnou grimasou, která prozrazovala, že ten dopad musel být hodně tvrdý.
V kategorii U23 se čekalo na souboj Ondřeje Cinka se „skoťáky“. V Teplicích, mistrovské Kuřimi i Karlových Varech na něj jezdci týmu Scott Cycling Team Kolín recept našli. V Peci Cink nechtěl nic nechat náhodě a tak si brzo vytvořil půl minutový náskok. Bohužel to nestačilo. Dvě kola před cílem v onom brutálním sjezdu zasukoval řetěz a následná několikaminutová oprava znamenala ztrátu, která již nešla stáhnout. Z vítězství se pak radoval Marek Rauchfuss ze Scott Cycling Teamu Kolín
„Ondra měl od začátku menší náskok. Já jel první dvě kola své tempo, ale pak jsem se rozjel. Škoda, že tam měl Ondra problémy s řetězem. Ten souboj by pak mohl být víc spravedlivější,“ vysekl v cíli Cinkovi poklonu Rauchfuss. Rozhodla tedy technika? „Těžko říct. Poslední dvě kola jsem jel dost dobře a na víc tu druhou půlku mám vždycky lepší, takže bych nerad spekuloval,“ odmítl téma „coby kdyby“ kolínský rider.
Určitě všichni čekáte na vyprávění o elitě. Překvapení se nekonalo. Jaroslav Kulhavý za to neskutečně vzal už v zaváděcím kole a do prvního okruhu vjížděl s náskokem dvaceti vteřin. Už se neopakovalo, že by nechal, aby mu Honza Škarnitzl dýchl na záda a pak by se od něj zase vzdálil. Škarnitzl měl překvapivě problémy a celý závod se prokousával dopředu. Úlohu korunního prince se na sebe pokusil vzít Michal Kaněra z Axit Doldy, který jel první kola na druhé pozici. Začátek ovšem přepálil a do cíle dojel na celkově šestém místě. Iniciativu za něj převzali Spěšný, Škarnitzl a Eberl, přičemž Spěšný jel svůj nejlepší pohár a právem si dojel pro druhé místo. Na třetího Honzu Škarnitzla v závěru dotíral Filip Eberl, ale Škarnitzl třetí místo uhájil.
Třináctičlené startovní pole elity je skutečně hodně málo. A vůbec celková účast 194 startujících byla spíše nižší, což se dá přičítat konci sezony, kdy už se závodníci vidí na odpočinku, nebo pilují před cyklokrosovou sezonou. Tak snad se Pec 2011 bude konat v příznivějším termínu.
Foto: Martin Putala, Marek Tupý
