A když už jste měli pocit, že už víc pršet nemůže, začalo lít jak z kýble. „No jasně, ještě víc můžeš,“ křičel jeden z fanoušků směrem k obloze během tréninků. Prostě paráda.
Kromě jezdeckých dovedností tak diváci měli možnost shlédnout i speciální módní přehlídku pláštěnek, overalů a plastikových bund, ve kterých se jezdci vydávali na trať. Diváci zase, snad ze solidárnosti k zabláceným borcům, sem tam padali na strmých úsecích na konci trati, aby na sebe taky nabrali nějaké to bahno, v jehož režii se celý dnešní závod odehrával.
Startovky, které organizátoři připravili, sloužili pouze jako orientační bod, protože když se přiřítil jezdec, mohli jste pouze odhadovat, kdo to asi tak je, neboť bahení lázeň změnila často startovní čísla na bicích v nečitelné doplňky.
Počasí tak udělalo z už tak technicky náročné trati v Krupce vyložené technické peklo. To se projevovalo hlavně v posledních pětistech metrech v lese složených z několika serpentýn, terénních zlomů mezi stromy přes pěkně promáčené kořeny a dvou dropů, které hodně jezdců vynechávalo a objíždělo je zleva po svahu.
Nejvíc pádů bylo mezi juniory a experty, kdy jezdci při pádech vyhlížejících na sanitku vzali za vděk pytli vycpanými petkami, které sloužily jako tlumiče na stromech. Naštěstí při závodě nevzniklo žádné závažnější zranění a přítomná horská služba tak přibíhala k lehce otřeseným, ale jízdy schopným borcům.
Ale popořádku. Letošní ročník měl začínat na Ještědu. Vzhledem k přípravám Mistrovství světa v klasickém lyžování v příštím roce, však jeho organizátoři downhill nepovolili, a tak první závod, stejně jako v minulém roce, hostila prověřená trať na Komáří Vížce v Krupce u Teplic. Jedná se o nejdelší sjezdovou ďráhu v Česku. Letošní závod, který pořádal TKX Teplice, měřil 4,5 kilometrů na celkovém převýšení 480 metrů.
Největší novinkou letošního Remoex downhill MTB cup 2008 je fakt, že se ke klasické Krupce, Špindlu a Velkým Karlovicím, přidal i Bouřňák, kde se pojede finále poháru 31. srpna. Další změnou je přesun povinného tréninku na sobotu, na což o víkendu doplatilo několik jezdců.
Semifinále v Krupce odstartovalo v půl jedenácté stále za vydatného deště. První na trať vyrazila kategorie Hard Tail čili neodpružená kola. Nejrychlejší čas v semifinále zajel Radek Pelc z TKX Teplice, když o necelých šest desetin překonal šestiminutovou hranici.
Mezi ženami, které už stejně jako zbytek startovního pole jezdí na celoodpružených kolech a vyrazily druhé v pořadí, zajela nejrychleji semifinálovou jízdu Němka Harriet Rucknagel z RSV Rederberch s časem 6:45.865. Následovali „starci“ alias kategorie Masters, ve které závodí rideři nad třicet let. Nejlépe si s tratí poradil Jiří Knap z HARO E13 TIOGA 991 KATMAR TE v čase 5:48.208.
Mezi juniory a kadety kraloval v rozmáčeném semifinále Martin Mitvalský z DH Racing Team and Bishop, který zajel o více než dvacet vteřin rychleji než první mezi veterány. Předposlední a nejpočetnější skupinou jsou Experti neboli hobíci. Do závodu se přihlásilo neuvěřitelných 78 jezdců z celkového počtu téměř 200 riderů. Někteří však do závodu vzhledem k počasí vůbec nenastoupili. Nejrychlejší z Expertů byl Jirka Svak z Remerx-Grafobal v čase 5:22.504.
Poslední do semifinále vyrazila tradičně Elita spojená s kategorií Pod 23. Závod měl jasného favorita a to vítěze loňského poháru a mistra republiky Adama Vágnera z Cyklomax –BRS Technology-4Ever. Jeho největším soupeřem byl stejně jako v minulém roce Matěj Charvát z F.A.S.T. DH Teamu, kterému vloni vítězství v poháru uteklo o dva body. Oba borci vyráželi na trať jako poslední. Kartami v semifinále dost zamíchal Pavel Čep, který se startovním číslem 25 jako první pokořil pětiminutovou hranici a dlouho držel vedení. Nakonec se překvapení nekonalo. Vágner Charváta porazil o 8 vteřin a Čep postupoval do finále ze třetího místa.
Finálové jízdy odstartovaly ve dvě a zdálo se, že se nebe poněkud umoudřilo. Pršelo jen příležitostně. I diváků začalo přibývat, takže spodní část trati se slušně zaplnila. Jedna paní si sice posteskla, že to není jako vloni, ale vloni nepršelo. Do skřípání kotoučovek znělo razantní: "Dávej, dávej!" i ještě razantnější pokřiky, které vzhledem k serióznosti magazínu Peloton nelze publikovat.
Hardtail nakonec vyhrál Zdeněk Hendrich z Haven Extreme, který si vyměnil své druhé místo ze semifinále s Radkem Pelcem. V ženách kralovala i ve druhé jízdě Harriet Rucknagel a jako jedna ze tří jezdců celého startovního pole si připsala plný počet bodů za obě jízdy do celkového hodnocení.
V Masters se nakonec prosadil stejně jako v předchozí sezoně suverén této kategorie Martin Srba z Fun B Tachov Scott, který navázal na svou neporaženost ve finálových závodech ročníků 2007. Mezi juniory si udržel vedení Mitvalský a i on má plný počet za obě jízdy. Posledním jezdcem, který bral jackpot za obě jízdy, byl vítěz Expertů Jiří Svak.
Drama se odehrálo v elitní kategorii. Na třetím místě atakoval Čepa Vlastimil Hynčica z Remerx-Grafobal a nadělil třetímu ze semifinále skoro tři vteřiny. Matěj Charvát ve finálové jízdě zabodoval a zlepšil se téměř o pět vteřin, což mu samozřejmě stačilo na průběžné první místo. A čekalo se na Vágnera. Posledních deset závodníků jelo v minutovém rozestupu, místo třicetivteřinovém, jako to bylo u ostatních. Speaker odpočítával vteřiny, které měl Vágner k dobru na Charváta. Ty se však začaly rychle krátit. Když se Vágner vyřítil z lesa do cílového klesání, bylo jasné, že na Charváta to stačit nebude. A překvapení bylo na světě.
"Snažil jsem se věřit si," říká v cíli Matěj Charvát. "Vím, že Adam je hodně dobrý závodník, umí se koncentrovat, zatímco já se občas stresuju,“ pokračuje. „Terén byl na druhou jízdu pomalejší, víc to lepilo, protože zem začala trochu usychat. Ale nakonec to vyšlo." Na zablácené tváři vítěze je vidět spokojenost. "Mám obrovskou radost, protože je to moje první vítězství v poháru v Elitě, obzvlášť když to bylo na takhle těžkém, mokrém a technicky náročném terénu," dodává. Největší problémy Charvátovi dělaly rovinky, které byly hodně silově náročné.
Co stálo Vágnera vítězství ve finálové jízdě? V první třetině trati měl kolizi, která mu ubrala několik vteřin. „Jednu zatáčku jsem nedobrzdil a dal jsem to přímo do stromu. Otočilo mi to brzdu. Celkem rozhození z rytmu a moje jezdecká chyba. Prostě jsem to přehnal,“ popisuje Vágner.
Nakonec nechybělo vyhlášení vítězů, předváděčka vítězných strojů spolu s předáváním trikotů pro vedoucí jezdce poháru. Vítězové se umyli šampaňským. První závod je u konce. Pokračování 15. června ve Špindlerově mlýně.
Poslední zídka na trati. Foto: Martin Babic
Zatáčka, která na konci proškolila hodně jezdců. Foto: Martin Babic