Dráhovka není jen silniční kolo bez brzd

Tedy jeden převodník vpředu a jedno kolečko na zadním kole. To ovšem znamená, že pokud dotyčný cyklista náhodou přestane šlapat, čímž se taky hned pozná začátečník na dráze, tak ho tato festka vykopne a dotyčný v tom lepším případě vyletí ze sedla, v tom horším pak spadne.

Dráhové kolo má úplně jinou stavbu rámu, než to silniční. A to nemyslím jen rozdíl mezi kolem na časové závody a třeba kolem na bodovačky. Rozdíl je třeba v tom, že kolo pro sprint má střed uložen výš, než normální dráhovka z jednoho prostého důvodu, aby sprintér mohl jet v taktické fázi v zatáčce co nejpomaleji. Úplně jinou stavbu rámu pak mají kola pro závody za motorovými vodiči. Ty mají totiž přední kolo menší a vidlice je otočená směrem k rámu, aby byl závodník co nejblíže k zádům vodiče.

V současné době hrají prim jak rámy z italských dílen - třeba Pinarello, ovšem současně velmi oblíbené jsou LOOKy, zatímco další hit jménem Corima pomalu ztrácí dech a ustupuje do ústraní. Faktem ale je, že hodně národních reprezentací – jen namátkou jmenuji Nizozemce, Němce či Australany – používá rámy, které normálně nejsou v prodeji a jsou vyvíjeny kusově v malých sériích pouze pro tyto účely. A hodně do popředí se dere nová firma „Cervélo“. Dá se tedy říci, že se v časových disciplínách dává přednost rámům z karbonu, zatímco v jiných disciplínách se i nadále používá hliníku.

Kola. Jezdí se jak disky, tak i loukotě, ale třeba i normální vysoké ráfky. Co se týká používaných kol, mám tím na mysli kola přední a zadní, tak je zde díky tolika disciplínám výběr opravdu různorodý. V zásadě se ale dá říci, že v časových disciplínách se jezdí disky – vzadu i vpředu (hlavně v halách) a pokud se jede venku, tak se vpředu používá loukoť. Velmi používané jsou tradiční výrobky Campagnolo, Mavic – ale určitou kuriozitou jsou ruské disky, které vznikly z materiálu normálně používaného při výrobě neprůstřelných vest ruských policistů… Naopak v závodech bodovacích či dvojic je oblíbená kombinace vpředu loukoť, a vzadu pak disk. To stejné platí i ve sprintu. Jinak se ovšem u drátových kol už ustoupilo od tradičních výpletů se 28, 32 – potažmo se 36-ti špicemi a tak se nejen závody na té nejvyšší úrovni jezdí na „vysokých“ ráfcích typu například Pista.

Galusky Ty na dráze stále vládnou. Skoro vůbec se na dráze nepoužívají na silnici tak oblíbené pláště. Na drahách se jezdí převážně galusky a to především z bezpečnostních důvodů. Ptáte se proč? Na silnici se „gumy“ hustí na 8 atmosfér, na dráze se ovšem dostaneme k hodnotám i 14 barů, a jistě si dovedete představit, co se asi stane, pokud taková guma praskne. Nejen z tohoto důvodu jsou velmi oblíbené galusky Continental, které neprasknou naráz, nýbrž ujdou pomalu a eliminují tak nebezpečí pádu na minimum. V současné době jsou pak opravdovým hitem galusky Dugast. Zde se ovšem používané galusky lepí především dle povrchu dráhy, tedy jiné se používají na beton a jiné zase na dřevěný povrch.

Délka klik je pochopitelně rozdílná u různých disciplín. Pochopitelně, že i na dráze se jezdí různé délky klik. Zatímco sprintéři používají kliky o délce 165 mm, aby mohli jezdit pomalu v zatáčkách v klopení, tak je stejně používají i jezdci 6 Days na zimních drahách – ti ovšem kvůli frekvenci šlapání a používaným lehkým převodům. Naopak stíhači používají kliky o délce 175 mm a někteří i delší. Zde vládne stále značka Campagnolo, zatímco Shimano se na dráze tolik neprosadilo, ale především středové složení SRM se hlavně kvůli vyhodnocení tréninku stává čím více oblíbenějším.

Převod 88, 90 nebo 92? Samostatnou kapitolou jsou ale na dráze převody. Vzhledem k tomu, jak jsem už napsal v úvodu článku, že se na dráze používá festka, tedy převod, který se musí určit už před startem a během závodu se už nemůže změnit !!!, hraje tak namontovaný převod obrovskou roli v taktice a dále v průběhu závodu. Takže správný dráhař řekne, že pojede buď „devadesát“, nebo „osumaosumdesát“ či „dvaadevadesát“. O čem že je vlastně řeč? Na dráze se totiž udávají převody v coulech, takže převod 50x15 je devadesát, 49x15 = 88 a 48x14 se rovná 92. To jen na vysvětlenou. Určitou zajímavostí je, že zatímco sprintéři preferují nízkou řadu, tedy např. 50,49,48 x 14, tak ve stíhačských disciplínách se jezdí řada horní 51, 52, 53 x 15 nebo dokonce i 55, 56 x 16.

Řídítka: Tedy v zásadě: V časových disciplínách (všechny stíhačky a také 1 km s pevným startem - u mužů, 500 m u žen) se jezdí tkzv. lehátka, čili speciální aerodynamická řidítka, v ostatních disciplínách pak klasické oblouky. U sprinterských disciplín s větší hloubkou, u bodovaček pak se dá říci, že jde o silniční oblouky, tedy širší.

V tomto článku jsem se snažil aspoň v kostce přiblížit čtenářům dráhové kolo. Přičemž si absolutně nedělám patent na rozum a neříkám tím také, že jsem vyčerpal veškeré možnosti o popsání dráhového kola. Naopak budu rád, když se pod článkem objeví názory čtenářů, na které rád odpovím, pokud budu ovšem schopen na ně odpovědět. Článek vyšel už vloni na starém portálu Peloton.cz. Je ale doplněn o nové informace.