V západních Flander to bude boj o největší cyklokrosové pískoviště na světě. Vítězství v Koksijde zaručuje nesmrtelnost. Po mistrovi světa bude pojmenována Duna „X“. Právě písek podporuje nadšení u Belgičanů a způsobuje ošívání u ostatních národností. Na trati leží v hlavních pasážích dobrých 20 centimetrů sypké hmoty.
Experti radí různé (a někdy protichůdné) pomůcky. Niels Albert projíždí pískem naprosto plynule, lehce drží páky a zrakem fixuje terén jen pár desítek centimetrů před předním kolem. To kvůli tomu, aby reagoval na změny stopy v oraništi. Šéf týmu BKCP, za který závodí právě Albert s Šimůnkem, přitom doporučuje závodníkům, aby po vjezdu do písku našli nějaký bod v dálce a soustředili se jen na něj.
Na průjezd téhle zvláštní hmoty musíte mít skvělou kondičku, sílu se s tím poprat. Zároveň se s tím ale nesmíte prát příliš, aby kolo pod vámi neházelo neovladatelně ze strany na stranu. „Říká se, že když přijdete na to, jak projet pískem, jde to potom už úplně samo. Jen se na to ale musí přijít,“ směje se Martin Zlámalík závodící za stáj KDL trans – Landbouwkrediet.
Zdeněk Štybar v minulosti sbíral rady mimo jiné i od Paula Herijgerse (mistra světa z roku 1994) nebo Erwina Verveckena. V sezoně 2009 v Koksijde vyhrál závod Světového poháru. Rodák ze stříbra je po Radomíru Šimůnkovi starším teprve druhým Čechem, který v závodě s výstižným názvem Duinencross triumfoval.
„Hrozně si toho vážím, protože v Koksijde se Čechům nikdy moc nedařilo. Byla to taková černá můra. Tahle písčitá trať je strašně specifická. Když člověk přijede do písku popravenej, může během kola ztratit klidně minutu,“ uvedl Štybar v roce 2009 a dvojnásobný mistr světa v roce 2012 dodává: „V Koksijde je okruh hodně technicky náročný a i když přijdete s minutou k dobru do posledního kola, tak to neznamená, že budete mistr světa na cílový čáře. Stačí udělat dvě chyby a minuta je fuč.“
V úspěch české jedničky věří trenér Vojtěch Červínek. „Tréninkově Zdenda trať zvládá výborně, co je v Belgii, adaptoval se na písečné povrchy úplně skvěle. V Koksijde se ale mění okruh každým kolem, je důležité ho umět číst, my to ale máme zmapované a prozradím, že máme připravenou jednu nebo dvě kulišárny.“
Čísla mistrovství světa v Koksijde 2012
- 1500 organizátorů – z toho 500 dobrovolníků
- 1549 dní příprav
- 40 000 lístků prodaných v předprodeji
- 30 000 litrů piva pro fanoušky
- 26 televizní kamer pro přímé přenosy
- 220 trenérů a členů doprovodných týmů
- 4500 VIP hostů
- 215 mobilních toalet
- 25 km datových kabelů
- 8 velkoplošných obrazovek
- 9500 metrů plůtků a mlíka
Štyby ale není jediný, kdo bude zkoušet nějakou „vychytávku“. Takový Sven Nijs zkoušel úplně hladké pláště, nahuštěné pak podle něj mají být optimálně na 1,2 Bar! „Koukal jsem na to jak blázen. Žvejkalo se mu to do stran, stačí se zhoupnout v sedle a okamžitě se jde na ráfek. Jenže zvládl všechno bez defektu a řekl bych, že hladké pláště průjezd pískem usnadní o takových 20 procent,“ vypráví Martin Zlámalík.
Pokroky ve specifické disciplíně zaznamenal během sezony i třiadvacítkář Vojtěch Nipl. „Ježdění písku je o tom trefit se do ideální stopy a v ní se udržet. Jakmile se člověk dostane mimo, už nemá šanci to rozjet, okolo je to hodně hluboké. V písku jsou navíc strašně vysoké tepy. Po dvou okruzích už máte oči na vrch hlavy a vyplázlej jazyk, potom se trefovat do stopy a chytat rovnováhu je dost hraniční. V písku je už druhé místo špatné. Hodně se zvyšuje riziko, že člověk před vámi udělá nějakou chybu a vy za ni zaplatíte taky.“
Ani před písečnými dunami není ale nutné stahovat kalhoty předem. „Ono je to nakonec stejně jedno. Taťulda taky neměl rád písek, ale stejně vždycky říkal, že když je na tom člověk fyzicky dobře, je úplně jedno na čem vyhraje,“ připomíná Radomír Šimůnek starou pravdu.
-----------------Partner mistrovství světa v Koksijde 2012 na www.peloton.cz-----------------
