Stačilo nějakých dvacet minut od startu prvního závodu na mistrovství světa a Češi sledovali, jak na reprezentační cyklokrosaře účinkuje táborská atmosféra. V roce 2001 bylo závěrečné pořadí v cíli následující: 1. Martin Bína, 2. Radomír Šimůnek, 3. Jan Kunta. O devět let později bojoval o duhový dres Tomáš Paprstka.
„Byl jsem hodně překvapený! Ve třetím kole jsem nastoupil a oni se mě nechytli! Najednou jsem jel deset vteřin před nimi, zarazilo mě to,“ popisoval klíčový okamžik český mladík, který se od začátku držel v čelní skupince.
Přečtěte si rozhovor s Tomášem Paprstkou
Za favorita byl považovaný Holanďan David Van Der Poel. Ostatní se ho ochotně drželi, ale celkem brzy zjistili, že zmrzlý podklad mu nesedí. „Udělal několik technických chyb, proto jsem šel radši před něj,“ vysvětloval druhý v cíli Francouz Julian Alaphilippe, proč se očekávaný lídr propadal pořadím, a proč se naopak na špici drze drali černí koně?
Na těžkém okruhu se padalo a Paprstka toho dokázal náležitě využít. Od zmiňovaného třetího kola si jel svůj vlastní závod. V posledním pátém sice připustil, aby se mu na záda dotáhl Alaphilippe a jeho do té doby až velkorysý náskok částečně stáhl i Nizozemec Emiel Dolfsma, ale o úspěch se víc obávali čeští fanoušci, než on sám. A to přesto, že v předposlední zatáčce závodu si trochu zalaškoval s nervy všech přihlížejících, když se málem poroučel na zem. „Věřil jsem si. Věděl jsem, že když do cílové rovinky najedu jako první, bude to dobré,“ tvrdil.
Nedělní program. Štybar a Nash pojedou o medaile
V závěru to bylo těsné soupeření kolo na kolo, ale Paprstka už před sebe Alaphilippa nepustil. „Bylo jasné, že jsem mistr světa, projel jsem cílovou čárou s náskokem dvaceti třiceti čísel,“ nerozhodil ho fantastický závěr.
„Nevím, jestli ostatní neměli síly, nebo jsem jel tak dobře,“ culil se, když vyprávěl o své překvapivé jízdě za zlatem. „Honil jsem ho společně s Nizozemci, když jsem ho dotáhl, chystal jsem se zaútočit, ale nohy mě bolely tak, že jsem dal přednost hájení pozice,“ odpovídal mu Francouz Alaphilippe. Stejně na tom byl i bronzový Dolfsma. „Byl jsem v koncovce tak mrtvý, že jsem byl rád, že jsem dojel na třetím místě.“
To ale bylo k české smůle, protože na čtvrtém místě se do cíle přihnal Matěj Lasák. K druhé medaili domácích jezdců scházelo deset vteřin... Parádní závod juniorů doplnil ještě Radek Polnický, kterému na jedenácté pozici chyběla jediná vteřina, aby se protáhl do elitní desítky.
FOTOGALERIE MS Tábor: Den první obrazem
Výsledky 1. Paprstka (ČR) 40:30, 2. Alaphilippe (Fr.) stejný čas, 3. Dolfsma (Niz.) -9, 4. Lasák (ČR) -19, 5. Vermeersch (Belg.) -20, 6. Bosman (Niz.) -39, 7. Menut (Fr.), 8. Van der Poel (Niz.) oba -48, 9. Sweeck (Belg.) -56, 10. Van der Heijden (Niz.) -1:00, 11. R. Polnický -1:01, ...16. Boroš -1:31, 18. Nipl (všichni ČR) -1:40.
Bratrovražedný boj v polské režii
Pokud junioři velmi příjemně, a v Paprstkově případě dokonce medailově, překvapili, ve třiadvacítce se o cyklokrosovou podívanou starali Poláci Pawel Szcepaniak se svým bratrem Kasperem a Marek Konwa. Třiadvacítka nebyla ani náhodou českou záležitostí, případně přehlídkou belgických a nizozemských nadějí.
Junioři kroužili na zmrzlém podkladě, ale odpolední slunce učinilo své. Rozježděný terén už nepřipomínal ledové království a od cyklokrosařů odletovalo bahno na všechny strany.
„Ve třiadvacítce bude otázka jen, jestli Poláci obsadí všechna tři první místa, nebo jen dvě,“ prorokoval předem reprezentační kouč Petr Klouček.
Platila druhá varianta. A to jen díky tomu, že Konwa zhruba půl kilometru před cílem chyboval a upadl. Rázem se před něj dostali Francouz Jouffroy a Belgičan Meeusen. Jinak to byl po celých padesát minut přímo bratrovražedný (v případě Pawla a Kaspera pak doslova) boj. Polská trojice si nic nedarovala a rozdávala si to mezi sebou na krev. Pawel Szcepaniak bral zlato, Kasper Szcepaniak stříbro.
„Brácha musel vyměnit kolo, malinko ho to zdrželo. Proto jsem byl o něco rychlejší. A jestli jsme neměli víc spolupracovat? Proč? Je to mistrovství světa,“ tvrdil Pawel, který tak vylepšil svou loňskou bronzovou příčku.
„Jsem šťastný za sebe. Jsem šťastný za bratra. Pro Polsko je to velký den,“ přidával se Kasper.
Ostatní jen přihlíželi... Češi dokonce nepromlouvali ani do první desítky. Nejlepší z nich byl Polnický na patnáctém místě.
Nejvíc frustrovaný snad ale byl čtvrtý Meeusen, který vypadal, jako by mu Poláci medaile přímo uloupili. „Byli dnes lepší. Musíte si ale uvědomit, že závodím od října a svou pozici musím obhajovat dlouhodobě,“ poukazoval vítěz Světového poháru na fakt, že skutečnou jedničkou je on. „Meeusen? Ano, je nejlepší. Je mnohem lepší než já. Já jsem outsider. Ale dneska jsem vyhrál,“ smál se Pawel Szcepaniak.
Výsledky: 1. P. Szczepaniak 55:37, 2. K. Szczepaniak (oba Pol.) -20, 3. Jouffroy (Fr.) -21, 4. Meeusen (Belg.) -46, 5. Konwa (Pol.) -56, 6. Grand (Švýc.) -58, 7. Gavenda (SR) -1:00, 8. Weber (Něm.) -1:09, 9. Eising (Niz.) -1:20, 10. Silvestri (It.) -1:27, ...15. J. Polnický -1:53, 17. Petruš -2:09, 23. Nesvadba -2:52, 32. Hník -3:52, 35. Menger (všichni ČR) -4:32.