V Belgii se nahánějí mezi sebou a rozdělují si pódiová umístění. Pokud kterýkoliv z nich z první trojky vypadne, je to důvod k zamyšlení a rozebírání jeho aktuální formy.
Čtyřiadvacetiletý Čech Zdeněk Štybar má z posledních dvou šampionátů dvě stříbra.
Třiadvacetiletý Belgičan Niels Albert navázal na zlato z třiadvacítky z Trevisa 2008 zlatem z elity v Hoogerheide.
Třiatřicetiletý Belgičan Sven Nijs byl na obou zmiňovaných mistrovstvích světa třetí.
Říkají jim 'Velká trojka'. V sezoně 2009-2010 reprezentují cyklokros jen oni tři. Ostatní závodníci dělají stafáž a doufají, že si tahle trojice vybere špatné chvilky.
Cyklokrosový okruh je jako aréna, Štybar s Albertem a Nijsem pak jako gladiátoři. „Přesně tohle sport potřebuje. Je to skvělé soupeření. Nikdo z nich nějak výrazně nedominuje, o vítězství musejí mezi sebou tvrdě bojovat,“ napsal Het Nieuwsblad.
„Fanoušky to baví. Potřebují se s někým ztotožnit a tady se jim nabízejí hned tři mimořádní jezdci, kteří navíc závodí za různé týmy. Při takovém množství závodů za sezonu, které se v Belgii konají, by se mohlo zdát, že cyklokros bude brzy nuda. Ale tihle tři mu dávají neustálý náboj. Lidé se těší na víkend a dohadují se, kdo koho porazí,“ tvrdí Albertův manažer Christoph Roodhooft.
Češi řeší obdobným způsobem fotbalovou ligu a hokejovou extraligu. Belgičané mají ke svým idolům o poznání blíž. Vlastně na dosah ruky, jak se ještě ukáže...
V neděli 31. ledna se tohle mimořádné soupeření přenese do Tábora. Hostitelem je Štybar a to hostitelem hodně pozorným. Jinak by si nedal tolik záležet na překážce, kterou pořadatelé nazvali Štybarova šikana. Jde o přejezd vysoké terénní lavice připomínající spíš dostihovou Irskou lavici. Za ní následuje vracečka a opět přejezd přes muldu. Znovu vracečka a do třetice výšlap nebo výběh na Štybarovu specialitu. Jednou, dvakrát, třikrát! A v dalším kole to samé. Nohy se klepou a v plicích pálí mrazivý lednový vzduch jen při té představě... I tohle by měl být jeden z momentů, kdy se český reprezentant zbaví svých protivníků.
Fanoušci, žebra a omluvy
Belgičané se málokdy dokáží mezi sebou shodnout. Tak trochu se jim to povedlo třeba v Zolderu 2002, kde se společnými agresivními nástupy a ďábelským tempem postarali o to, že boj o medaile byl jen jejich záležitostí. Cílovou férovku pak nejlépe zvládl Mario De Clercq před Tomem Vannoppenem a Svenem Nijsem; v desítce jich tehdy skončilo hned pět.
Pokud přesto byla nějaká naděje na společnou taktiku a pokus o zastavení mladého Čecha, smazal to belgický šampionát. Údajně Nijsův fanoušek hloupě strhl z kola Nielse Alberta. Nejen, že Nijsovi pomohl k sedmému titulu, ale Albert má od té doby blíže nespecifikované zranění žebra nebo dokonce žeber.
„Zažil jsem, že na nás lijí pivo, viděl jsem, jak někdo dostal od diváka pěstí, nadávky jsou pak to nejmenší... Ale tohle je už trochu moc! Chápu, že nikdo nemůže být zodpovědný za své fandy, ale něco by se s tím dělat mělo,“ zlobil se Niels.
„Mrzí mě to. Nechápu proč se to tolik spojuje s mojí osobou, ale jestli si Niels myslí, že je na místě omluva, omlouvám se. Opravdu mě to mrzí, takové věci by se stávat neměly,“ vzkazoval smířlivě Nijs.
Do zdánlivě belgického sporu se zamotal i Zdeněk Štybar. „Lidé nás hecují, chtějí si na nás sáhnout. To je v pořádku. Ale někdo by se měl začít zabývat tím, jak zachovat bezpečí závodníků.“
Korunu tomu potom nasadila televizní společnost přenášející přímý přenos. Dala si tu práci, aby z různých záběrů zjistila, že Alberta nesrazil Nijsův příznivec, ale jeho vlastní. Opět proběhla stručná omluva, jen tentokrát v obráceném gardu.
Žádná ostrá rozmíška to nebyla, ale kdo zná belgickou touhu vyhrávat, dobře pochopí, jak to v jejich reprezentaci bude doutnat. Silné individuality půjdou proti sobě, i kdyby měly shodou okolností na sobě stejné oblečení. A cyklokrosové mistrovství světa je vlastně jen takovou shodou okolností.
Všichni tři se přitom respektují. Sven Nijs Štybarovi radil v některých aspektech cyklokrosového tréninku. Jeden vedle druhého (a třetího) rostou. To kupodivu platí i o veteránovi Nijsovi, který už v sezoně 2004-2005 dosáhl neskutečného kousku, který je občas nazýván krosovým Grand Slamem – Nijs tehdy vyhrál belgický šampionát v cyklokrosu a cross-country, získal svůj jediný titul mistra světa a k tomu přidal celkové prvenství ve Světovém poháru, seriálu Superprestige a GvA a celkem pochopitelně i v cyklokrosovém žebříčku UCI. Vyhrál vlastně úplně všechno. Stal se legendou, dokonce je po něm pojmenován jeden ze závodů.
„Už jsem párkrát slyšel, že nejlepší léta mám za sebou, ale já se pořád cítím na vrcholu,“ tvrdil proto Nijs belgickým novinářům po letošním mistráku. Může za to i Štybar s Albertem? „Každé soupeření je obrovskou motivací!“ dodával.
Mlžení před Táborem
Je to jen jeden závod z mnohých. Buď to vyjde, nebo nevyjde. Závod jako každý jiný, ničím nevyčnívá.
Řeč je o mistrovství světa.
Ano, takhle obvykle cyklokrosaři hovoří před svým vrcholem sezony. Světový pohár a Superprestige jsou pro ně důležitější. Tyhle série totiž rozhodují o vylepšení smluv a vyšším startovném na příští sezonu. Šampionát je jenom třešnička.
Je ale natolik důležitý, aby nikdo předem neodkryl karty.
Do Tábora se chystali belgičtí „zvědové“, aby viděli upravenou trať ještě dřív, než reprezentace dorazí do místa konání.
V době uzávěrky Pelotonu přicházely z Belgie rozporuplné informace o Albertově zranění. Tak třeba: zlomené žebro nedovoluje trénovat, natož závodit. Nebo: Niels normálně trénuje, ale teprve se rozhodne, jestli se zúčastní posledních závodů Světového poháru a mistrovství světa. A co třeba: žebro není zlomené, na závodním programu se nic nemění.
Vyberte si sami. Albertova stáj BKCP-Powerplus úspěšně mlžila.
O své formě toho nechtěl příliš vyprávět ani druhý ze Štybarových konkurentů. „Celou kariéru mě při šampionátech provází tak trochu smůla. Rád bych ji prolomil, ale už mi není pětadvacet, aby se mi hroutil svět, jestli vyhraju, nebo ne.“
Zdají se vám všechny předchozí řádky o 'Velké trojce' přehnané? Máte jiné favority? Stačí se podívat na Světový pohár.
Treviso – 1. Albert, 2. Štybar, Nijs nedojel.
Plzeň – 1. Albert, 2. Nijs, 3. Štybar.
Nommay – 1. Albert, 2. Štybar, 3. Nijs.
Koksijde – 1. Štybar, 2. Nijs, 5. Albert.
Igorre – 1. Štybar, 2. Albert, 3. Nijs.
Kalmthout – 1. Nijs, 2. Štybar, 3. Albert.
Zolder – 2. Albert, 3. Nijs, 6. Štybar.
Roubaix – 1. Štybar, 3. Nijs, 8. Albert.
Hoogerheide – 1. Albert, 2. Štybar, 5. Nijs.
Celkové pořadí – 1. Štybar, 2. Albert, 3. Nijs.
Napište si ta tři jména na papírky, zamíchejte třeba v klobouku, a pak je vytahujte a dosazujte do výsledkových listin. Takhle vypadá sezona 2009/2010 v podání mimořádného tria.
Promluví do boje o medaile někdo další? A pokud ne, jak budou namíchány jmenovky v Táboře?
(Článek vyšel v únorovém Pelotonu)