O posledním dráhovém klání jsem již psal a původně jsem myslel, že to budou i moje poslední letošní závody. Omyl! Po včerejších předskokanech přišel na řadu hlavní závod - Prague Ski Open. Asi bych se nezúčasnil, kdyby mě k tomu nedokopala přítelkyně s tím že tam nikdo nebude. Ok, přihlásil jsem se online, celkem nás tam bylo tak dvacet....
Postupem času se počet přihlášek docela rozrostl a přestože se jednalo o závod pro veřejnost, závoďáků tam byla většina. A tak co, proč se nenechat spráskat :) Na startu se tedy objevilo pestré pole lyžařů. Pravděpodobně od béčkových lyžařů po hobíky jako já přes malé děti a konče několika horaly, kteří jako by vypadli z dob Hanče a Vrbaty.
Na programu byly dva okruhy, umělý sníh vyrobený v Průmyslovém paláci poskytoval vynikající lyžařské podmínky. Vítěz včerejšího závodu to dal za 2:33 a tento čas jsem bohužel nepokořil. Na běžkách jsem jel pouze jeden závod, takže nešlo o premiéru, každopádně jsem byl větší lama jak spusta neuvěřitelně rychlejch prcků. Nicméně odstartovat se mi podařilo dobře....
Start je lehce dolů, první záběry stylem jedna jedna a to už se blížím k první zatáčce, kterou projíždím ohromnou rychlostí. Prvních pár metrů je za mnou a už mě čeká dlouhá rovinka, před sebou vidím starujícího před sebou a zdá se že se přibližuju. Supr! Polovina rovinky je za mnou a musím změnit styl na dva jedna, protože tělu začíná docházet co se děje a vůbec se mu to nelíbí. Další zatáčka a mírný kopeček, kde silně ztrácím motivaci pokačovat. Ale konečně jsem se vydrápal nahoru a je tu cílová rovinka, zase jedu jedna jedna a okolo několika diváků letím ohromnou rychlostí. Přítelkyně mě povzbuzuje, ale já už se těším až to skončí. To už ale frčím do druhého kola, předjíždím závodnici která právě odstartovala a už zase ta prokletá protilehlá rovinka. Sníh se lehce boří, srdce bije jak na poplach a nohy a ruce se jen diví. Na posledních pár metrů rovinky a toho mírného stoupání si musím odpočinout a zase se odrážet na dvě doby, ale v cílové rovince se ještě nadoraz zmáčknu. Hop hop hop, bohy bolí, ruce pálí, jediný efekt rychlejších pohybů v podobě odpichů na jednu dobu je v tom, že se málem rozšvihám. Ale pohoda, jen škobrtnutí, cílový rozhodčí mě už směruje do koridoru kde je páska, kterou za několik okamžiků protínám. Čas 3:33 mě posílá na průběžně třetí místo. Faktem ale je, že jsem startoval mezi prvními :) Celkově jsem 22. což všechny účastníky ochudilo o zážitek, kdy bysem jel už kontaktní část - sprint 
Akce se mi líbila, bylo tam pár cyklistů, ale mezi profíky jsme moc šancí neměli. Stejně ale největší zážitek bylo pro hodně lidí nakládání rolby jeřábem na náklaďák.