Bolí to hodně....

Delší dobu jsem nenapsal žádný článek, ale dneska jsem si to vynahradil MČR v Motole jsem rozdělil na rozhovor s vítězem a článkem o závodě. Bežně bych tím skončil, ale protože při psaní článků o závodě, kde jsem byl osobně se vždy najdou chytří a ještě chytřejší komentující. Snažil jsem se vždy psát objektivně, ale vždycky se našel někdo, komu se to stejně nelíbilo... Mno, takže dnes do blogu, toliko úvodem

Ta závod jsem se nijak nepřipravoval, nominace na MS v omniu není to co by se mě nějak týkalo, protože i kdyby se mi nějak zázračně podařilo vyhrát v domácích podmínkách, tahle disciplína není to pravé mojí maličkost, takže jsem e připravoval běháním, posilováním a plaváním Ale i tak se z toho vyklubal docela dost zajímavý závod...

Sraz jsme měli v osm ráno v Motole, nakonec se ukázalo že to bylo asi moc brzy, protože než jsme se dostali na start, chvilku to trvalo. Ještě před tím jsem si ale doma udělal spoustu jídla, tak nějak jsem si říkal že dvanáctihodinová soutěž bude docela namáhavá. Ale zpět k závodu. První se jela dvoustovka. Já osobně jsem jel tuhle diciplínu naposledy na jaře léta Páně 2003, což je dosti dávno. Přesto jsem si ambiciózně vzal přední disk, na kterém jsem jel tu dvoustovku tenkrát na jaře naposledy (jasně, stíhačka je vždycky s diskem, ale to se jede rovně...). Naivně jsem si říkal že tenkrát jsem to uměl, proč ne teď...  Na vyzkoušení nebyl čas a tak jsem s tím jel rovnou do ostrého závodu. Spustil jsem to úspěšně dolů, ale v první zatáčce jsem se musel hodně soustředit abych se udržel někde v rozmezí chodníček a bariéra, moc se to řídit nedalo...    Zajel jsem sice sedmý čas, ale od druhého mě dělila jen desetinka, takže spokojenost. Příprava v běhu do sjezdovky se ukázala jako ideální... 

Chvilka volna, ale zas ne moc, scratch je poměrně krátká disciplína. Takže nejdřív vyjet se po 200m, sednout a zase rozjet na scratch. Úroveň únavy zatím optimální, nejsem sprinter abych se dokázal na 200m zrakvit na dva dny dopředu. O to to ale zase jedu pomalejc   Takže scratch. Tam to hned odpálil Petr Lazar, což mě enormě potěšilo. Nějak jsme to obkroužili, zašpurtovali a já přijel šestý, což dělalo krásné páté místo. (Jasně, sedmý a šestý a já byl celkově pátý - chce to prostě kliku )  To už únava trošku stoupala do nohou, ale taky byla poměrně pauza. Následující disciplína je stíhačka, a to chvilku trvá než se objede. Přesto, na jídlo ale zas tolik času není, a koneckonců ani pořádně hlad. Taky nadlábnutí se před stíhačkou by mohlo způsobit následné snečištění dráhy.

Takže zase na válce a pořádně rozjet, teď to bude vážně potřeba. Vyrazil jsem hodně nadějně, ale jak tuhle diciplínu taky moc nejezdíme na tréninku, človek nezná přesně to optimální tempo. Nicméně i přes zpomalování jsem po chvilce dojel soupeře. Bežný předjížděcí manévr se nepovedl protože když jsem se dostal na červenou (a jel tak o něco delší dráhu) kolega dola mi férově přizrychlil. Takhle jsme jeli dvě kola bok po boku a já se marně snažil předjet. Musel jsem si zvolnit, najet nahoru, získat výšku a nabrat rychlost spuštěním se dolu. Odborně se tomu říká vlaštovka :)  No a když už jsem měl konečně řidítka přes, vysloužil jsem si napomenutí od rozhodčích. Milého kolegu jsem poslal v zatáčce na chodníček a  dál konečně pokračoval po černé čáře. Fair play to asi nebylo, ale udělal bych to znova Celkově třetí, minimální zásek, zase spokojenost. 

Bodovačku jsem prodrbal...   Průběžně jsem byl čtvrtý ale stíhačka mě nějak vycucla, že jsem nebyl schopen nějaký větší akce a spíš se díval jak ostatní závodí. Když nás opouštěl Martin Hačecký a zase se vracel tím způsobem že nám dal rundu, ani jsem se nesnažil kontrovat a spíš si říkal ať už je konec :)  Jo i to se stává...   Taky si to pokazil Jirka Bareš, který nevyužil šance a bodovačku dokončil jako osmý. Každopádně únava už byla celkem značná....

Poslední disciplínu, kilometr s pevným startem jsems i říkal že půjdu asi pěšky. Nohama jsem sotva pletl už při vyjíždění z bodovačky a jediná klika byla, že žákům, kadetům a juniorům to chvilku trvalo než to všechno odjeli. Měli jsme tak zase hodinku na oraz, což nebylo sice nic moc, ale zas lepší jak to jet hned Každopádně se mi nějakým zázrakem podařilo zmobilizovat všechny síly a zase jsem skončil třetí se zásekem pár desetinek. Supr spokojenost...   Ale přímo učebnicově jsem sledoval pochody v lidském těle. Pevný start, noha střídá nohu, bolí to ale člověk si ještě nestíhá dávat, převod je dost těžký na nějaké kmihové odstartování. Dvě tři kola relativní pohoda, nohy jedou. Následně mizí energetické krytí (o něco dřív než normálně, něco už máme za sebou) a človek se začítá totálně trápit.  Poslední kolo je vyloženě o vůli přesvědčit tělo že tohle je ještě normální.Dvě kola na vyjetí, ale rychle z dráhy, jedou další. Následně se teprve začíná pořádně vyplavovat laktát, takže jsem slezl z kola ještě relativně v pohodě, ale za deset vteřin jsem se doslova zřítil na lavičku...   Při vyjetí na válcích už nejde ani pořádně otočit nohama

Takže abych to shrnul. Prvně  jsem jel podobné omnium, to co jsem jezdil vždycky, tedy souhrn bodovaček, prvenství a vylučovaček, je oproti tomuhle lehká projížďka. Neustálé střídání kola a převodníků je také úžasné. Ale hlavně, mezi závody je hodinka, někdy víc, pauza. Na jídlo to pořádně není, zvracet se nechce nikomu, takže za celý ten maraton jsme snědl pár tyčinek. Ostatní podobně...   Závod to je pekelný, dokáže to vyždímat člověka až na doraz a musím přiznat že dost dobře nechápu jak dokázal Kaňour tohle objet a orazit si pořádně na dvojice na MS Mallorca. Ať už to naletošním  MS pojede kdokoliv, budu mu držet palce s vědomím, že vím, jak hodně taková věc bolí.