Michal Stark třetí na Paralympijském UCI poháru ve Francii a první v Srbsku na UCI poháru 2.kategorie

Další z podniků započítávaných do světového žebříčku UCI jsem absolvoval během předminulého víkendu ve francouzském Corréze.
V sobotu jsem nastoupil na start jednoho z nejtěžších silničních závodů pro paralympijské cyklisty v Evropě. Jak je již letos tradicí,opět byl hromadný start bez rozdílu kategorií a opět jsem nestačil na letos v kopcích nepřekonatelného Francouze Bahiera. Sice mám s tímto ,,jednonohým Pantanim“ letos aktivní bilanci,ale v kopcovitém terénu má navrch. Alespoň mám větší motivaci k usilovnějšímu tréninku.
Během závodu jsem zakusil i pocity naprostého vyčerpání a od druhého kola ze čtyř jsem se cítil prachmizerně. Jednoduše mi došlo a dojel jsem jen na vůli. Věděl jsem,že musím uviset alespoň ve druhé skupině. Na spurt jsem již úplně rezignoval a skončil i za německým cyklistou Grafem. Jaké bylo mé překvapení, když další skupina s cyklisty mé kategorie dojela až s patnáctiminutovým odstupem! Také mě můj věrný doprovod Kundera po závodě uklidňoval slovy: ,,nebýt toho bláznivého frantíka, tak jste s Grafem zajeli úžasně…
Do druhého dne jsem dostatečně nezregeneroval, ale to asi nikdo. Domácí pořadatelé zvolili trasu nedělní časovky na míru své hvězdě. Z patnácti kilometrů polovina z kopce a druhá do kopce. Pro chronometráře mého ražení nic ideálního. Zase třetí místo,o osm sekund za druhým Grafem.
Jak říká trenér Kratina,to jsou závody,kdy se toho o sobě hodně dozvíš. Potěšitelné je zjištění, že i když se mi forma nesejde se závodem,jsem schopen i tak zajet solidní standard.
Ve světovém žebříčku jsem klesl na druhé místo o pouhé dva body, hádejte za kým - Bahierem. Před sezónou jsem si přál skončit ve světovém žebříčku do šestého místa. Vše nad budu brát jako velký úspěch.

Chuť jsem si spravil v srbském Bělehradu, kde jsem startoval na pozvání pořadatelů v Paralympijském poháru druhé kategorie. Pro sebe jsem si nazval tyto závody otevřeným mistrovstvím Balkánu. Konkurence nebyla samozřejmě na světové úrovni, ale závody na velmi solidní.
Páteční časovku na necelých dvanáct kilometrů jsem vyhrál s náskokem minuty a půl. Nedělní silniční závod se velmi vyrovnal díky naprosto rovinatému profilu závodu,na kterém se v žádném případě nedalo rozhodnout únikem. Přesto jsme díky pekelnému tempu zůstali do spurtu jen dva,spolu s výborným Slovincem Romanem Ponqracem. Slovince jsem porazil a zvítězil jsem i ve druhém závodě.

Michal Stark,
Dukla Praha