Michal Stark druhý na Paralympijském Evropském poháru ve španělské Segovii,aneb jak se jezdí časovka na silničním kole.

Před měsícem jsem startoval na závodech Evropského poháru v rámci Velké ceny švýcarského kantonu Aargau. S výsledkem jsem nebyl úplně spokojen. Bramborová pozice ze spurtu silničního závodu a především ,,až“ pátá příčka z mé srdeční disciplíny časovky jednotlivců. Podle letošního systému kdy se bodují do světového žebříčku z každého podniku časovka i silniční závod dohromady bych však měl získat body za třetí místo.

V pauze před dalšími závody UCI,či evropských pohárů jsem si zazávodil na Mistrovství republiky spasticky handicapovaných. MČR mělo být původně otevřené i pro tělesně postižené cyklisty (tzn. i pro jednonožce mé kategorie), ale nakonec se bohužel změnily propozice a já spolu s dalšími tělesně handicapovanými cyklisty jsem mohl startovat jen v kategorii příchozích. Závody nakonec proběhly v báječné atmosféře na velmi náročném okruhu v Podomí. Já jsem si výborně zazávodil. Časovku jsem vyhrál a na silnici skončil po spurtu na druhém místě. Hned v prvním kole jsem ujel s posilou od brněnských Šírerů a v cíli jsem na dvě trénované nohy Honzy Broučka neměl…

Do dalších důležitých závodů UCI jsem šel po krátké pauze na odpočinek rovnou z tvrdého tréninku. S trenérem Kratinou jsme se vrhli na další cyklus. Spolu s Mirkem Kunderou mě čekala exotická Segovia blízko španělského Madridu. Tropická vedra mi naštěstí nevadí a musel jsem se vypořádat jen s náročným terénem a s technickými problémy. Před silničním závodem komisař UCI změnil na poslední chvíli nastavení a startovali jsme v jednom pelotonu všechny kategorie dohromady. Tím byl určen průběh závodu – kdo z ,,jednonohých uvisí“,ten vyhraje.

Po prvním stoupání jsem zůstal jen já spolu se Španělem Garciou. S námi ještě čtyři Antoniovi dvounozí ,,ochránci“. Během závodu jsme si vypracovali až dvouminutový náskok na pronásledovatele z mé kategorie. Kilometr a půl před cílem jsem zaváhal při ataku mé skupinky,která dovezla Garciu vítězně do cíle. Já jsem na místě druhém ztratil šestnáct sekund. Odstup dalších mých soupeřů byl nakonec až čtyřminutový!

Věřil jsem,že ztrátu ze silničního závodu smažu v časovce,která nás čekala další den. Profil trati měl podobné parametry jako časovka v Monaku na Tour. Mé převody na časovkářském speciálu se zdáli nedostatečné, ale na rovinkách a z kopce bych ztrátu kompenzoval. Během rozjetí před závodem se mi,ale uvolnilo hlavové složení…Musel jsem se narychlo rozhodnout a nakonec jsem závod absolvoval na silničním kole,tedy bez časovkářských řídítek a diskového kola. Do kopce jsem trochu získal,ale na ostatní trati jsem logicky ztrácel.

V časovce jednotlivců jsem skončil opět na druhém fleku,tentokrát za Angličanem Richardsonem. K mé smůle jsem smazal ze ztráty na Garciu jen 11 sekund a celkově jsem prohrál o 5 sekund. Nenaštvalo by vás to? Jediné co mě utěšuje je,že v ideálním stavu,kdy bych použil ,,funkční“ časovkářský speciál s patřičnými převody,asi bych zvítězil v časovce i v celkovém hodnocení. Ale kdyby jsou ryby. Za druhé místo se nemusím určitě stydět. Uvidíme jak bude vypadat aktuální podoba světového žebříčku. V této chvíli bych měl mít ze všech hodnocených závodníků mé kategorie na světě největší počet bodů…

Jeneč, 8.6.2008

Michal Stark

Dukla Praha