V sobotu 20.září se již po 63. roztočí závodní kola mezi Prahou a Karlovými Vary. Po 16 letech temna (kdy se závod v letech 1990-2005 nekonal) už první dva znovuzrozené ročníky ukázaly, že úsilí všech nadšenců kolem závodu není zbytečné.
Bohužel organizační tým před letošním ročníkem opustila z důvodu ukončení činnosti servisní organizace Z+K pana Kaňky. Před zbytkem týmu najednou stála řada problémů, které dosud neřešili a neměli s nimi žádné zkušenosti. Ovšem i díky tomu se tým ještě více semknul a každá problémová položka na seznamu úkolů se pro něj stala novou výzvou.
Jen málokdo si dovede představit kolik jenom různých povolení a razítek se musí nashromáždit, aby mohl dát startér na Hradčanském náměstí povel ke startu. Potom začíná zdlouhavé vyjednávání s týmy o startu na závodě, shánění ubytování pro zahraniční výběry, sestavení a naplnění doprovodného programu na Hradčanském náměstí, technické a bezpečnostní zabezpečení tratě a prostoru cíle, výroba propagačních a prezentačních materiálů, mediální propagace a spoustu další mravenčí práce téměř po celý rok.
Nad tím vším je ještě samozřejmě spousta jednání s partnery (a potencionálními partnery) závodu. Tohle vše určitě nemá sloužit k zastrašení lidí, kteří by chtěli nějaký pěkný závod u nás uspořádat (práce je to zajímavá a přináší spoustu krásných zážitků a uspokojení z drobných úspěchů lemujících mozaiku s názvem P-KV-P). Jen je důležité, aby všichni ti, co pořád někde něco kritizují a sami nic nedokázali, věděli, že samotný závod je jen opravdová špička ledovce, čekající na zhroucení při každém oteplení (každém průšvihu či špatných referencích o závodě).
Představa, že příprava takového závodu trvá 2-3 měsíce je stejně utopická jako kdybyste chtěli těch 262km v pelotonu objet bez tréninku! Význam pojmu „fungující tým“ zde nabývá té nejvyšší důležitosti. Každý člen organizačního týmu má svoji parketu (konkrétní úkoly) a není možné (jako mnohdy jinde) se za nikoho a nic schovat - s nikým se „svézt“.
Termín 20.září bude samozřejmě hodnocen výsledkem komplexu (celého týmu), ale bude zároveň vysvědčením (a složením zkoušek) všech jednotlivých členů a všichni věří, že uspějí a budou moci, stejně jako ve škole postoupit do dalšího ročníku. To přirovnání se školou je zde více než symbolické-všichni se neustále učí a poznávají něco nového a snaží se zdokonalit ve všech činnostech se závodem spojených.
Je to několikaletá zkušenost, kdy se tvoří živoucí produkt a podporuje historická myšlenka závodu, předávající se dalším generacím. Všichni znají jména vítězů (mnohdy i smutných hrdinů závodu), ale nebýt zapálených organizátorů a stejně nadšených partnerů (sponzorů), kteří žijí tímto klenotem ve vitríně české cyklistiky, tento závod by už stejně jako řada ostatních skončil pouze v historických archívech.
Přijďte tedy všichni, koho cyklistika zajímá povzbudit Romana Kreuzigera a další cyklisty na jejich pouti (příp.na start a cíl na Hradčanském náměstí), poděkujete tím nejenom současným organizátorům závodu, ale vzdáte tím hold i všem jejich předchůdcům, kteří to v dobách bez mobilů, vysílaček a počítačů měli ještě daleko složitější.
Lubor Tesař